KOMENTÁŘ JIŘÍHO POSPÍŠILA | Evropský parlament každoročně uděluje Sacharovovu cenu za svobodu myšlení. Zástupci jednotlivých poslaneckých klubů navrhují a následně vybírají významné osobnosti a instituce, které se v daném roce zasadily o dodržování lidských práv ve světě. Mezi v minulosti oceněnými figurují jak světově uznávané ikony formátu Nelsona Mandely či Alexandra Dubčeka, tak méně známí aktivisté, jejichž boj za lidskou důstojnost se mnohdy nachází mimo celosvětový zájem veřejnosti a médií, a je proto v reálu ještě obtížnější. Zmínil bych namátkou aktivistu pomáhajícího obětem znásilnění v Demokratické republice Kongo Denise Mukwekego, saúdskoarabského blogera Raifa Badáwího nebo dvě ženy, které přežily genocidu jezídů tzv. Islámským státem.
Letos se lidskoprávní Sacharovova cena symbolicky vrací domů, a chtělo by se dodat bohužel. Cenu, kterou Evropský parlament pojmenoval po sovětském vědci a disidentovi Andreji Sacharovovi, totiž v prosinci obdrží ruský opoziční politik a antikorupční aktivista Alexej Navalný. Je v tom mrazivá symbolika, když cenu „musí“ po více než 30 letech opět získat někdo z Ruska. Svědčí to o tom, jak se v této zemi opět nedodržují základní lidská práva a svobody a kam dnešní Putinovské Rusko směřuje.
Evropský parlament i hlasy mého poslaneckého klubu – Evropské lidové strany (EPP) – opakovaně Rusko vyzval, aby Alexeje Navalného propustilo z vězení, kam byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu. Přesto reálně hrozí, že se i letošní laureát pro cenu osobně nedostaví, protože ho bude ruský režim dál držet „pod zámkem“, aby nemohl poukazovat na putinovské přešlapy či kandidovat ve volbách. Rusko se tím pravděpodobně zařadí k těm režimům, jejichž občané museli být Evropským parlamentem oceněni v nepřítomnosti.
Jakkoli mě osobně těší, že se právě Navalný stal oficiálním kandidátem mého poslaneckého klubu EPP na Sacharovovu cenu (sám jsem jeho nominaci v interním hlasování podpořil) a že toto ocenění nakonec i získal, musím uznat, že každoroční výběr ze tří finalistů je velmi obtížný. Pro ilustraci uvedu, že jsme letos vybírali také mezi skupinou afghánských ženských aktivistek a vězněnou exprezidentkou Bolívie Jeanine Áňezovou. Ocenění by si bez pochyby zasloužili všichni nominovaní, protože všichni symbolizují fakt, že k pošlapávání základních lidskoprávních hodnot neustále dochází na mnoha místech dnešního světa. Upozorňovat na to zůstává důležitou rolí Evropského parlamentu.
Autor je europoslanec za TOP 09.
