KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Čím dál častěji jsme v posledních dnech bombardováni nářky průmyslníků nad dalším zdražením elektřiny a plynu od příštího roku, které se odvíjí od zvýšení plateb za regulované složky dodávek energií, o nichž rozhoduje ERÚ. Ty mají zdražit o dramatických 76 procent, nebo jen nepatrně méně. Stesky podniků jsou oprávněné a pochopitelné, ale v jistém smyslu i překvapivé. Stěžovatelé jako by zapomněli na Green Deal a jeho skutečné cíle. Ty se – jak vidno – daří naplňovat, a to právě v podobě zdražování energií. Přitom Zelený úděl byl za české účasti bez významnějších námitek již dříve schválen a nelze jej vzít zpět, i když určité revize jsou teoreticky možné.
Najevo vycházejí příklady, kdy tuzemský výrobní podnik avizuje vynucené, více než 100% zdražení energií, které se má projevit zvýšením nákladů na elektřinu o téměř 90 milionů Kč, se všemi z toho plynoucími negativními důsledky pro konkurenceschopnost a svou další perspektivu.
Jde pochopitelně o mnohem širší kauzu: například Hospodářská komora varovala před cenovými šoky, které mohou být pro tuzemské firmy kritické, Svaz průmyslu uvedl, že podnikům hrozí skokové zdražení energií v průměru zhruba o čtvrtinu s tím, že firmy budou nuceny přenášet zvýšení svých nákladů do cen pro zákazníky.
„Zelenější“ elektřina vyžaduje obří investice do přenosové soustavy
Izolovaně vzato, uvedené skokové zdražení energií, jež dopadne nejvíce na průmysl, může mít za následek vážné poškození tuzemských podniků a klidně i jejich krach. Nářkům průmyslníků se proto ve striktně ekonomické rovině nelze ani trochu divit. Uváděná čísla dopadů do nákladů jsou totiž drtivě šokující.
Ale stejně tak je šokující, že si průmyslníci nestěžují na Green Deal či obecně na klimatickou politiku, která je jednoznačně hlavním spouštěčem a živitelem všech zdražovacích trendů v energetice. Zvýšení nákladů na regulovanou složku elektřiny, a tedy i na její celkové zdražení, je přece logickým důsledkem politicky vynucovaného přechodu kontinentu na bezuhlíkovou (přesněji: „klimaticky neutrální“) společnost, potažmo na obnovitelné zdroje coby dominantní nástroj produkce energie.
Regulovaná složka totiž zahrnuje poplatky na OZE a na distribuci, jejíž náklady kvůli záplavě solárních elektrárniček (větrníky jsou v průšvihu zatím nevinně, neboť je skoro nikdo nestaví) a také kvůli plánovaným masivním „dovozům“ elektřiny z Německa prudce rostou. A proto musí zdražovat.
