Návštěvu politiků v Bílém domě máme tendenci posuzovat očima Čechů. Unikají nám tak souvislosti, které na první pohled nejsou zřejmé, protože se soustředíme na příliš velké detaily. Takové bylo i setkání Andreje Babiše a Donalda Trumpa. Zatímco probíráme, zda oba státníci řešili vrtulníky, Huawei či dostavbu Dukovan, chybí nám nadhled a přehlížíme hlavní motivaci. Americký prezident se nikdy neschází s nikým jen z plezíru, děje se tak vždy jen v případě, že něco potřebuje. Pár prodaných vrtulníků pro něj přitom nehraje roli.
Když si zpětně projdete témata setkání Babišovy a Trumpovy administrativy, zarazí vás široký záběr. Neexistuje v podstatě oblast vzájemných vztahů, která by nebyla alespoň částečně dotčena. Na americké straně „stolu“ bylo obsazení nadmíru špičkové. Jasný signál, že jde o setkání, které má strategický význam. A právě z hlediska globální strategie je na něj třeba nahlížet. Pokud bych měl hlavní vzkaz jednání přetlumočit maximálně srozumitelně, tak bych volil vyjádření, že Američané se Čechů chtěli zeptat, zda a případně jak velcí jsou jejich spojenci.
Proto obě delegace probírají nepřeberné množství témat. Američané si tak zjišťují, zda s Českem mohou počítat, nejde vůbec o hloubku témat. Jde o postoje. Američtí prezidenti vždy hovoří z pozice síly a chtějí, aby na druhé straně stolu seděl také někdo, kdo má situaci ve své zemi pevně pod kontrolou. Česko a zejména Babiš jsou pro tento účel ideální.
