První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk jako silná a široce zaměřená osobnost přitahoval i odpuzoval. Zakladatel československého státu, „tatíček“ a „prezident Osvoboditel“, je vnímán jako symbol demokracie, humanity a mravnosti. Podle odborníků se Masaryk do historie zapsal spíše jako muž činu než myslitel, který ve svých pětašedesáti letech zásadně změnil své postoje a začal aktivně bojovat za ideu československého státu. A to se mu po obratných politických krocích v roce 1918 podařilo. TGM zemřel před 80 lety, 14. září 1937 v Lánech.
Podle Václava Klause byl Masaryk „největším politickým fenoménem v naší zemi“, filozof Karl Popper jej s Winstonem Churchillem prohlásil za dva největší státníky Evropy 20. století a například někdejší rakouský kancléř Bruno Kreisky o něm mluvil jako o jednom z největších Čechů v historii. Karel Čapek zase napsal: „Masaryk je princip“.
Impulzivní a vytrvalý Masaryk stále zdůrazňoval odpovědnost a potřebu sebevzdělávání: „Hlavní věc je zdokonalovat sebe sama.“ Důraz kladl na mravnost, náboženství a vědecképoznání. „Jeho údělem bylo znepokojovat všechny pohodlné,“ napsal publicista Pavel Kosatík.
Masarykovo vědecké renomé přesáhlo hranice českých zemí. Hlavní jeho síla však podle historika Antonína Klimka spočívala „ve schopnosti vyhmátnout ducha doby a jednat. Kladl provokující otázky, byť jeho odpovědi nebyly vždy správné. Měl kuráž postavit se mocným, čelit veřejnému mínění, ať už v boji o Čechům posvátné podvržené Rukopisy, v aféře Žida Hilsnera obviněného z rituální vraždy nebo při obraně Jihoslovanů, neprávem obžalovaných vídeňskými úřady“.
