Déšť a chladný vítr bičují tváře stovek migrantů, kteří čekají, až se na ně dostane řada v azylovém centru v srdci Berlína a budou se moct zaregistrovat a požádat o status uprchlíka. Většina z nich tu stojí, sedí nebo spí už několikátý den v řadě, někteří i dvacátý. Potyčky, hlavně když dobrovolníci přinesou jídlo, jsou tu na denním pořádku. Děti chvějící se zimou bohužel také. Pro Van Bo Le Mentzela, německého architekta laoského původu, to byl na podzim roku 2015 obrázek, který mu nedal spát. A rozhodl se s tím něco dělat.
Vadilo mu, že se vysílení migranti nemají v případě deště nebo sněžení kam schovat. Připadalo mu to nelidské. A tak vzal vrtačku, dřevo, které posbíral v různých částech města, a rozhodl se, že znuděné migranty během čekání na registraci něčím zabaví a zároveň jim dá přístřeší při nepříznivém počasí.
„Postavili jsme takový minidomek, měl možná jeden metr čtvereční, ale udělali jsme ho společně a dalo se v něm sedět a vlastně i spát,“ vzpomíná dnes Le Mentzel. Přístřešek dlouho nevydržel, policie ho po několika týdnech zbourala. Migrantům ale alespoň na chvíli poskytl hmatatelný azyl při čekání na začátek cesty k tomu trvalejšímu. Stal se navíc základem něčeho mnohem většího.
