Tak nějak se čekalo, že by západní státníci mohli na tradiční mnichovské bezpečnostní konferenci výrazně vystupňovat vojenskou pomoc svých vlád Ukrajině bojující zuby nehty proti pokračující ruské agresi. Očekávání se nenaplnilo, a to navzdory termínu - mimořádné setkání politických a vojenských špiček a velkých ekonomických hráčů z celého světa se konalo vpředvečer prvního výročí ruského vpádu na Ukrajinu, tedy v jaksi symbolické chvíli.
Vzpomeňme: „Evropa touží po míru. Svět nechce válku. Rusko tvrdí, že si nepřeje intervenovat. Někdo tady lže,“ prohlásil ukrajinský prezident Vodymyr Zelenskyj před rokem v tomtéž mnichovském hotelu Beyerischer Hof, zatímco k ukrajinským hranicím směřovaly kolony ruských jednotek.
Dnes, už ne v obleku a kravatě, ale v neodmyslitelné zelené mikině, připomněl na dálku přítomným, že kdyby byli už tehdy Ukrajinu vojensky podporovali, mohla se válka odehrávat jinak. Momentálně dospěla do uzlového bodu. „Ruský Goliáš začal prohrávat,“ použil Zelenskyj biblického přirovnání. Jeho pád však více než kdy předtím závisí na tom, jak rychle bude Západ dodávat Ukrajině zbraně a munici. „Rychlost nemá alternativu. Životy závisejí na této rychlosti,“ řekl Zelenskyj.
Přítomní sice tleskali, ale jako by neslyšeli. Hodně si vzájemně blahopřáli, že dokázali po celou dobu držet jednotu Západu tváří v tvář ruskému počínání. A dušovali se, že budou Ukrajinu podporovat dál, tak dlouho, jak to jen bude třeba, jak zní už okřídlená floskule. Jenže neřekli nic, co by Zelenského utvrdilo, že byl vyslyšen.
Jistě, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vyzvala vlády, aby zařídily, že se zbrojní průmysl v EU, tedy onen opomíjený „vojenskoprůmyslový komplex“, roztočí na vyšší stupeň, aby byl schopen uspokojit nové nečekané požadavky. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg opět varoval, že jedinou alternativou je Rusy zastavit a vyhnat z Ukrajiny a je pro to třeba udělat vše; jejich vítězství by bylo zhoubou pro celou Evropu.
Šéfové mezinárodních organizací však nerozhodují ani o vojenských rozpočtech, ani o dodávkách zbraní do bojující země, natož o výrobních programech západních zbrojovek. Ve veřejných vystoupeních se tak spíš řešily interní spory, než že by se hledala nějaká koncepční odpověď na Zelenského naléhavou prosbu. Německý kancléř Olaf Scholz uštěpačně kritizoval vlády, které mu ještě nedávno vyčítaly váhání ohledně vyslání tanků Leopard na Ukrajinu, že se nyní samy loudají.
Měl pravdu, původní německá představa o dvou praporech s celkem 80 leopardy věnovanými západoevropskými státy bere pomalu zasvé. Státy jako Nizozemsko, Španělsko, ba Polsko, které Berlínu hrozily, že tanky dodají i bez jeho souhlasu, se najednou ne a ne rozhoupat. Pokud jde o ukrajinský sen o západních bojových letadlech, zůstal zatím na úrovni snů.
