V poslední době se nedalo nevšimnout výlevů místopředsedy ruského Bezpečnostního výboru Dmitrije Medveděva. Zvláště jeho poslední projev o satanech a podsvinčatech vypadal jak vystřižený z nejhorších blábolů severokorejské propagandy. Chyběl k tomu jen zanícený přednes, který pro změnu v obskurním vystoupení dodal ministr zahraničí Sergej Lavrov recitací Puškinovy básně „Pomlouvačům Ruska“. Zajímavější je avšak přeci jen vývoj Dmitrije Medveděva, respektive to, proč se do podobných projevů vůbec pouští.
Dmitrij Medveděv měl dlouho pověst člověka absolutně loajálního Vladimiru Putinovi. Putin se s ním znal už z Petrohradu, kde Medveděv sloužil v městské administrativě Anatolije Sobčaka jako jeho podřízený. Medveděv byl i jedním z lidí, kteří s Putinem putovali do Moskvy, kde následně přešel do Gazpromu a stal se hlavou prezidentské administrace.
Zvláště v Gazpromu dostal Medveděv, spolu s dalším vůči Putinovi loajálním člověkem, Alexejem Millerem, za úkol čištění od struktur předcházejícího šéfa Rema Vjachireva, což se mu i povedlo. Není přitom nutné si dělat iluze o Vjachirevovi. V Gazpromu se choval jako ve svém majetku, jeho děti a děti premiéra Viktora Černomyrdina vlastnily Strojtransgaz, firmu, která pro Gazprom prováděla veškeré stavební a inženýringové práce (od roku 2015 ji pak vlastní Putinův kamarád Gennadij Timčenko). Medveděv se tak projevoval především jako schopný a loajální administrátor, který dokáže věci dotáhnout do konce.
Medveděv měl v ruském vedení pověst liberála, což se pojilo s tím, že nebyl členem silových složek. Jako vicepremiér pak tvořil protiváhu Sergeji Ivanovovi, který měl pro změnu blízko ke skupině siloviků. Když si jej následně vybral Vladimir Putin za svého nástupce, znamenalo to pro část pozorovatelů jakousi naději na přeci jen liberálnější systém v Rusku.
Medveděv v roce 2008 nastoupil a prakticky okamžitě přišla rusko-gruzínská válka, která i ukázala, jaké jsou limity Medveděvova prezidentství. Ačkoli byl nominálně hlavou státu, které jsou podřízeny silové složky, zatímco premiér má na starosti ekonomiku, reálný vliv měl v rukou Vladimir Putin. Nicméně i tak bylo Medveděvovo intermezzo ve znamení relativní liberalizace, byť například jeho spor s Alexejem Kudrinem, kterému se nelíbil růst výdajů v sociální oblasti i na zbrojení, ukazoval na její limity. Tzv. národní projekty, tedy investice do sociální oblasti, měl na starosti právě Medveděv, a jejich kritika se ho přímo dotýkala.
