Pokud by se vyhlašovala soutěž v žádostech o daňové úlevy, asi jen stěží by dokázal někdo trumfnout Igora Sečina a jeho Rosněfť. Prakticky u každého projektu Sečin argumentuje tím, že se jedná o složitě dostupné naleziště, které bez slevy na dani není možné při současném nastavení ekonomiky rozvíjet a provozovat. Často jde přitom o projekty, které s sebou nesou náklady nejen finanční, ale také ekologické, nemluvě už o pochybnostech o budoucí spotřebě fosilních paliv. Rusko navíc jen utvrzují v současném modelu založeném na těžbě ropy a zemního plynu. Na druhou stranu, pokud Moskva nechce ustoupit ze svých pozic, jsou takové aktivity nutností.
Nejnovější projekt, pro který žádá Sečin úlevy a jehož význam byl trochu zastíněn koronavirovou krizí, se jmenuje Vostok oil na Tajmyrském poloostrově. Jedná se o propojení pěti nalezišť, a to jak stávajících, tak i budoucích. Rosněfť ani není přímým vlastníkem všech nalezišť, část provozuje společně s BP, v jiných je vlastníkem firma Něftěgazholding bývalého vrcholného manažera Rosněfti Eduarda Chudajnatova, osoby s mírně řečeno nepříliš dobrou reputací. Není tedy úplně jasné, jakým způsobem budou uspořádány vztahy mezi jednotlivými vlastníky. I přesto se jedná o zásadní projekt, součást ruské strategie na rozvoj těžby v Arktidě.
Nejde přitom o nic malého, jen předpokládané zásoby ropy Rosněfť odhaduje na šest miliard tun (po započtení kondenzátu). Půjde tak, podle samotné společnosti, o nutnost postavit patnáct průmyslových městeček s infrastrukturou, zdroj energie o velikosti 2000 MW, přepravní kapacity, a to jak potrubí, či přístav pro vývoz až 115 milionů tun ropy ročně (pro srovnání je možné uvést, že Česká republika dováží zhruba nějakých 5,5 milionu tun), tak i třeba dvou letišť pro obsluhu obyvatel těchto městeček. Předpokládané náklady na realizaci projektu a jeho provozu dosahují astronomických 157 miliard dolarů. Rosněfť přitom deklaruje, že ropa z těchto nalezišť má extrémně malý obsah síry, a je ji tak možno prodávat dráže než ropu třídy Urals.
Igor Sečin nežádal zrovna málo. Jmenovitě 35 miliard dolarů daňových úlev díky odpočtům nákladů a dalším úlevám (aplikace jiného daňového schématu, než je doposud obvyklé atd.) za třicet let. V současné době ruské daňové zákony poskytují možnost daňových odpočtů v případě, že cena ropy přesahuje prahovou cenu (aktuálně cca 42 dolarů za barel, nicméně podléhá indexaci). Stát tím stimuluje vývoz jen ve chvílích, kdy jsou ceny smysluplné z hlediska hospodářské logiky.
