Nedávné prezidentské volby v Moldavsku představovaly pro Moskvu nepříjemnou porážku. Nebylo tajemstvím, že sázela na pokračování prezidenta Igora Dodona, který je na rozdíl od své sokyně a vítězky Maii Sandu považován za proruského politika. A toto tvrzení není žádné „hledání Ruska za vším“ – Dodon otevřeně horoval pro užší vazby na Moskvu, včetně vstupu do Eurasijské ekonomické unie, a tedy i pro postupné slaďování moldavských zákonů a předpisů s Ruskem. Maia Sandu naopak přispěchala s požadavkem odchodu ruských „mírotvůrců“ z Podněstří a nepotěšila Moskvu ani dalším prohlášením, když odmítla platit 7,24 miliardy dolarů, které země podle Gazpromu dluží.
Důvodem neochoty platit je fakt, že jde primárně o dluhy, které dlouhodobě dělá Podněstří (z celkové částky na něj připadá cca 6,68 miliardy dolarů). To je kvazinezávislým státem, byť právně součástí Moldavska, a Rusko je jeho faktickým protektorem. Ruská armáda je tam už od počátku devadesátých let. Nevyjasněnost statusu Podněstří se projevuje i v takových oblastech, jako je právě plynárenství, kde panuje pozoruhodná situace.
Jde o to, že podněsterské elektrárny potřebují pro výrobu elektrické energie zemní plyn, a ten odebírají na základě smlouvy mezi Gazpromem a Moldovagazem z Ruska. Podněsterský Tiraspolgaz ale moldavskému Moldovagazu neplatí. Naopak, platby (již tak účtované pod hranicí nákladů) vybírané v Podněstří končí právě u Tiraspolgazu. Aby to skutečně nebylo jednoduché, Gazprom vlastní kontrolní balík 50 procent plus jedné akcie Moldovagazu a kontroluje i dalších cca 13 % vlastněných v tomto podniku Tiraspolem.
S velkou nadsázkou řečeno, Gazprom dodává sám sobě plyn, za který si pak dluží, protože větší část dodávaného objemu (zhruba 2 miliardy kubíků z celkových 3,2 miliard) jde do neplatícího Tiraspolu. Gazprom sám tento systém prosazuje na valných hromadách. Že jde o, mírně řečeno, nestandardní způsob, který lze sotva považovat za péči řádného hospodáře, a navrch o konflikt zájmů, je zjevné. Schizofrenní nádech celé situace potvrzuje fakt, že Gazprom žaluje Moldovagaz, tedy společnost, kterou kontroluje, u mezinárodní arbitráže v Moskvě.
Pro moldavskou stranu by to znamenalo, že by platila za ruský plyn hned dvakrát. Jednou při odběru elektrické energie, kterou z Podněstří za standardní tržní ceny dováží, podruhé platbou za ruský zemní plyn, který je surovinou pro tuto elektřinu.
Moldavská strana ale s dalším růstem dluhu souhlasí, protože jeho odmítnutí by znamenalo faktické uznání nezávislosti Podněstří. Zablokovat smlouvu mezi Moldovagazem a Gazpromem podle všeho sama není schopná, i když má k dispozici nově vybudované potrubí z Rumunska s kapacitou 1,5 miliardy kubíků. Ani pro Gazprom ale situace není úplně bezproblémová, už jen proto, že Moldavsko představuje poměrně zajímavý trh (srovnatelný třeba s Finskem).
