Smrt Fidela Castra může Kubě přinést větší změny, než se první pohled zdá. Současný kubánský prezident Raúl Castro je považován za nositele „revolučního“ odkazu svého bratra Fidela, ale ve skutečnosti je tomu naopak. Podle Briana Latella, autora knihy After Fidel (Po Fidelovi), Raúl vždy cítil potřebu udělat radost svému bratrovi, přestože chtěl často konat úplně jinak.
Latell o vztahu obou bratrů mluvil s jejich mladší sestrou Juanitou. „Říkala mi, že všechna Raulova traumata vycházejí z toho, že je Fidelův bratr,“ napsal americký autor pro zpravodajský server Politico. Raúl Castro se stal kubánským prezidentem v roce 2006, když Fidel onemocněl. Uplynulých deset let v čele „nehasnoucí“ kubánské revoluce pro něj nebylo vůbec jednoduchých.
Podle Latella, který v současnosti pracuje v institutu kubánských studií na univerzitě v Miami, se Raúl pokusil o několik zásadních reforem, ale vždy jeho snahu podkopal Fidel. Nic na tom nezměnil ani jeho špatný zdravotní stav. Když Raúl s Fidelovými veřejnými vyjádřeními nesouhlasil, stáhl se do ústranní a údajně odjel „dumat a pít“ na venkov.
Milovník Stalina
Raúl Castro desítky let vedl ministerstvo obrany (byl vůbec nejdéle sloužícím ministrem obrany na světě), a i díky němu byl kubánský komunistický režim poměrně stabilní. Fidel Raúla často označoval za krutého zastánce vlády tvrdé ruky. „Je krutý mnohem více, než jsem já,“ říkával. Raúl byl ve skutečnosti obdivovatelem Stalina a sovětského komunismu. V SSSR trávil dovolenou a postupně si tam našel řadu přátel. Doma jej Fidel využíval k šíření strachu v kubánské společnosti, přičemž Raúl sehrál důležitou roli snad v každé stranické čistce. V 50. letech během partyzánské války měl na starosti popravy odpůrců Fidela a spol.
Političtí oponenti ovšem Raúla Castra vnímali jako slabého a příliš oddaného své rodině. „Vybavuji si ho, jak plakal, když obžaloval svého blízkého přítele, oblíbeného generála, který byl následně popraven na základě vykonstruovaných obvinění,“ napsal Latell. Pokud se vám zdají tyto informace protichůdné, je to pravděpodobně částečně proto, že Raúl nemohl být ve Fidelově přítomnosti sám sebou. Nerad byl středem pozornosti, promluvil veřejně jen párkrát a velmi krátce, neměl rád masová shromáždění. Zkrátka přesný Fidelův opak.
Neviditelná ruka trhu
Pokud budeme hledat představu, jak bude vypadat Raúlova vláda po smrti Fidela, určitá vodítka dává jeho nástup k moci v roce 2006. Tehdy se chtěl evidentně od svého bratra distancovat, když uvedl, že režim potřebuje „koncepční a strukturální“ změny. Zároveň slíbil dalekosáhlé reformy, zejména v zemědělství, přičemž přiznal, že za kubánské problémy nemůže jen americké embargo, ale mohou si za ně sami Kubánci. O několik let později současný prezident uvedl, že „paternalismus, rovnostářství a idealismus“ patří do minulosti a měly by přestat.
Co ale z těchto prohlášení a ohlášených reforem ve skutečnosti zůstalo? Vůbec nic. Fidel byl v té době už hodně oslabený, ale jeho vliv tak úplně nevymizel. Raúl se ze svých pozic brzy stáhl a bezpochyby za tím stála přání jeho bratra. Ať už je k němu donesl kdokoliv. Nyní je ovšem Fidel pryč a je zřejmé, že se Raúl dřív nebo později opět postaví jeho odkazu. Stojí za nim přitom nejen armáda, ale i část státních úředníků.
