V podstatě nemine den, aniž by se neobjevila zpráva či komentář o protiruských sankcích a jejich (ne)fungování. Značnou část těchto příspěvků tvoří svědectví a postřehy ohledně toho, jak se Rusku daří sankce obcházet.
Jednou jde o tankery, které převáží ropu s cenou vyšší, než je stanovený strop, jindy o nastrčené firmy, které nakupují součástky v jiných zemích a Rusko je pak montuje do svých raket. Objevují se i seznamy firem, které dodávaly či dodávají do Ruska průmyslové výrobky, které s vysokou mírou pravděpodobnosti slouží v ruské válce proti Ukrajině.
Na každý takový případ pak reagují západní země novými opatřeními, která ostatně bude obsahovat i nový balíček sankcí. Prakticky se tak jedná o kolotoč, kdy akce plodí reakci, která plodí reakci a tak dále.
Ropné embargo a cenový strop, který byl následně stanoven i na produkty vyráběné z ropy, přinesly Rusku problémy hlavně tím, že cena jeho ropy skutečně poklesla a začala se prodávat s ještě větší slevou oproti ropě Brent, než bylo v minulosti obvyklé.
Evropa ruskou ropu odmítla. A jiné země, například Indie a Čína, jsou sice ochotné ji odebírat, ale jsou si vědomy svého výhodného postavení, kdy ony kupovat nemusí, zatímco Rusko prodávat musí.
Tyto nadbytečné kapacity (část nakupuje Čína potrubím na základě platného kontraktu a cenotvorby dohodnuté dávno před válkou, a tedy za ceny tržní), pak Rusko nabízí se slevou zhruba 25 dolarů. Samo o sobě takové chování sankcím nijak neodporuje. Ceny jsou níže stropu, Rusko tak nemůže na ropě vydělávat tolik, kolik by chtělo.
Jinou věcí ale je, že si Rusko pořídilo několik set ropných tankerů, které převáží ropu s cenou vyšší než cenový strop. Jedná se o přímou ruskou reakci na sankce. Rusko si ropu samo přepravuje i pojišťuje, byť prostřednictvím nastrčených firem, ať už z Indie nebo ze Spojených arabských emirátů.
Sankce tak sice obchází, ale z toho, že i nadále musí poskytovat slevy a exportuje maximální objemy, je zřejmé, že takové obcházení není ani zdaleka efektivní a nenahradí předchozí přímý export do Evropy.
