Je tomu něco málo přes rok, kdy se konal rusko-africký summit v Soči. Rusko, kterému se podařilo sezvat na své území představitele všech afrických států (plus neuznaného Somalilandu), prezentovalo obrovské ambice, kdy to, pokud bychom vycházeli z výroků ruských představitelů, vypadalo, že se stává nejdůležitějším hráčem na africkém kontinentě. Realita je samozřejmě jiná, byť jeho pozice úplně zanedbatelná také není. Zájem Ruska se primárně soustředí do relativně omezených sfér, jako je jaderná energetika nebo prodej zbraní a bezpečnostních služeb.
Nedávná zpráva o tom, že Rusko podepsalo se Súdánem smlouvu o užívání námořní základny nedaleko hlavního obchodního přístavu Port Sudan, prakticky jen potvrzuje návrat Ruska na kontinent. Rusko deklaruje svoji potřebu kontrolovat průjezd Suezským průplavem, nicméně další, a poněkud přízemnější důvod spočívá prostě v tom, že v oblasti mají základny i další hráči, a je tedy věcí prestiže se k nim přidat. V Džibutsku mají svoji základnu Čína, Francie, Itálie, Japonsko a USA, ve vedlejším Somálsku působí kromě jiných také Turecko. Nejedná se tak v žádném případě o první základnu v oblasti, spíše Rusko dohání předchozí resty. Pochopitelně, jinou otázkou je, k čemu vlastně základna Rusku bude, nicméně to je spíše pro řešení ze strany odpovědných míst v Moskvě.
