Situace kolem dodávek zemního plynu prostřednictvím plynovodu Nord Stream se mění prakticky každým dnem. Rusko mluví o plánované odstávce na deset dní, zároveň ale i o problému s turbínou, bez které údajně není schopno potřebné objemy plynu do plynovodu pustit. Když pak 21. července tok zemního plynu opět obnovilo, trhy se poněkud uklidnily. Přesto ale napětí trvá, protože plyn proudí jen omezeně. Gazprom se nicméně chová logicky, byť si o takové logice může každý myslet svoje.
V současné době má Rusko omezené vývozní kapacity i v důsledku vlastního rozhodnutí. Na evropský spotový trh nedodávalo už od minulého roku, nelze tedy mluvit o tom, že by šlo o nějaký důsledek západních sankcí. Ruský tlak je zaměřený jak na prosazení dlouhodobých kontraktů (uzavíraných na dvacet a více let), tak na zprovoznění druhé větve plynovodu Nord Stream. Rusko argumentuje především jistotou dodávek bez prostředníků (zde mluví hlavně o Ukrajině, i když další omezení toku přes Bělorusko by se mu také hodilo pro nátlak vůči neustále odbojnému Lukašenkovi), přičemž pro dlouhodobé kontrakty představuje hlavní argument jejich stabilita.
Pokud máte jistotu, že si váš klient odebere nějaký rozumný objem plynu a bude tak činit následujících dvacet let, můžete podniknout drahou investici do těžby i infrastruktury. Rusku pak maximálně záleží na tom, aby tyto kontrakty dodrželo, a ještě i posílilo. Současná návštěva maďarského ministra zahraničí s prosbou o dodatečné objemy zemního plynu pak ruské pozici nahrává. Zatímco jakési spiknutí je spíše než cokoliv jiného předmětem spekulací, to, že si Sergej Lavrov vystoupení s Péterem Szijjártóem užil jako příležitost k přednášce o zhoubnosti sankcí a naopak přínosnosti „konstruktivního přístupu“ je faktem.
