Pátého března 2023 to bylo přesně sedmdesát let od smrti Josifa Vissarionoviče Stalina. Kdo očekával nějaké mohutné oslavy či připomínky, byl pravděpodobně zklamán. Žádná mohutná setkání se nekonala, nic, co by připomínalo Stalina jako velkého vůdce, kromě několika setkání členů a příznivců ruské komunistické strany, se nedalo zaznamenat. Jediný článek na stránkách RIA Novosti o tom, že Stalinův odkaz je nutné opatrovat, jen stěží odpovídá tomu, co by se dalo očekávat od současné vlny „restalinizace“. Paradoxně největšího připomenutí se Stalinovu výročí dostalo od představitelů opozice v současné době se nacházejících v zahraničí.
Problém je, že Rusko žádnou restalinizací neprochází. Respektive, rozhodně ne v té podobě, že by se ze Stalina stával neohrožený pozitivní hrdina bez jakékoli poskvrny, a to i přes to, že Stalinova popularita v různých průzkumech v posledních letech výrazně vzrostla. K čemu dochází, je spíše snaha upozadit jeho osobu.
Zatímco druhá světová válka, respektive v ruském podání „Velká vlastenecká válka“, vyrostla do téměř totálního zbožštění, Stalinovi se takové nekritické adorace nedostává. Režim si ze všeho nejvíc hlídá, aby dlouhodobě budovaný pocit jednoty ruského národa nebyl narušen ani z jedné strany. Obrazy Stalina jako historické postavy a „Velké vlastenecké války“ se oddělily jeden od druhého.
Ruská historická politika v tomto smyslu připomíná tu, kterou ve své době provozoval Leonid Brežněv. Lámání faktů tak, aby odpovídaly schematickému vidění světa, se odehrávalo pochopitelně i předtím. Za Brežněva došel posílení jednotící prvek historie. Sovětský svaz začal masivně uctívat „Velkou vlasteneckou válku“ jako posvátnou událost, na kterou nebylo možné sáhnout. Brežněv sám chtěl být vnímán jako bojovník či spisovatel.
Hlavní ingrediencí bylo, že se kritika Stalina a jeho kultu osobnosti výrazně utlumila. Nešlo o adoraci, ale o to zamezit víření tématu jeho zločinů a Stalina, pokud možno, nezmiňovat. Naproti tomu pak perestrojka a počátek devadesátých let přinesly jednoznačnou kritiku. Rovnice „Stalinova kritika = chaos“ sice není centrem ideologie současného režimu, ale vzhledem k tomu, že ten funguje na základě protikladu k devadesátým letům, nabízí se prakticky automaticky.
