Volby do ruské Státní dumy se budou konat až v září, ale už nyní se dá říci, že nezpůsobí žádnou výraznější změnu, natož aby přinesly úspěchy ruské opozici. Příčiny tohoto stavu lze hledat nejen v její vnitřní situaci, ale především v tlaku, který je na ni z centrálních míst vyvíjen. Kandidátům není dovoleno se pod různými záminkami registrovat. Další možní kandidáti jsou buď přímo uvězněni, nebo v zahraničním exilu.
Už samotná definice pojmu opozice není v Rusku zrovna jednoduchá. Týká se to i stran takzvané systémové opozice. Ty totiž sice tvoří ochotnou stafáž putinovskému Jednotnému Rusku, ale i v nich se občas objeví osobnost, která se z různých důvodů odmítá plně podřídit kremelské politice. Proto se i v některých případech obrátí zásah z centra proti ní. Nejnověji tak šlo o případ Pavla Grudinina, bývalého kandidáta Komunistické strany Ruské federace na prezidenta, který v roce 2018 získal 12 procent hlasů. Grudinin byl exmanželkou obviněn z toho, že vlastní aktiva v zahraničí. Centrální volební komise jej pak na základě tohoto osočení vyřadila z voleb.
Vedle tohoto formálního důvodu pak existoval ještě jeden o něco pravděpodobnější, a to prostě ten, že jeho kandidatura nebyla odsouhlasena Kremlem. Komunistická strana se vzmohla jen na velmi nesmělý protest, což jen ukazuje na realitu její opozičnosti vůči Kremlu. Nutnost eliminace nepříjemných kandidátů vyvěrá z reakce na Navalného „chytré hlasování“, které způsobilo problémy například ve volbách do moskevské dumy či v dění kolem Sergeje Furgala, o kterém jsem na Info.cz již psal. Zkráceně: Vždy hrozí, že kandidát, byť od poslušné strany, vynesený do Dumy díky protestním hlasům, přestane držet linii.
Vedle systémové opozice, která si pravděpodobně rozdělí mandáty, hodlají ve volbách ještě účinkovat strany, které vytvářejí zdání konkurence. Velmi často představují omezené skupiny, ať už jde o Stranu růstu, Stranu zelených či Stranu důchodců. Uskupení ani nemají ambice do Dumy vstoupit, nicméně jejich účast má za cíl zvednout zájem o volby jako takové.
Rusům se k volbám nechce
Kreml totiž řeší zásadní problém, na který ukázal nejnovější průzkum agentury WCIOM. Tu nelze považovat za zrovna opoziční, přesto v průzkumu politické aktivity ukázala, že pouhých 22 procent Rusů je ochotno se účastnit voleb do Státní dumy. V případě takové účasti a podpory Jednotného Ruska ve výši 28 procent, na kterou ukazují současné sociologické průzkumy, je jasné, že legitimita vítěze by nebyla zrovna vysoká.
Případná kreativita v průběhu hlasování či sčítání by pak byla ještě více vidět a mohla by přinést protesty podobné těm z let 2011-2012. Na druhou stranu, současná situace je přeci jen jiná a již zmiňovaná politická aktivita nedosahuje ani zdaleka takové úrovně jako před deseti roky. Hlavním z důvodů, které průzkum zmiňuje, je prostě fakt, že Rusové nevěří, že by vyšší politickou aktivitou na centrální úrovni mohli cokoli změnit.
