Ruský zákon o nežádoucích organizacích má na svědomí další oběť. Po organizacích, u kterých se podobné označení dalo čekat, protože se dlouhodobě věnují otázkám, jako jsou lidská práva, korupce či politické svobody, se do hledáčku ruských úřadů dostalo na první pohled překvapivé jméno, a to Bard College. Ta se přitom nějak výrazněji kritice Ruska nevěnuje, naopak úzce spolupracuje, respektive spolupracovala s Petrohradskou státní univerzitou. Jedinou výjimkou v tomto pravidlu je Máša Gessen, která o Vladimiru Putinovi, respektive o jeho činnosti na petrohradské radnici, napsala knihu Muž bez tváře a dlouhodobě se věnuje problematice homosexuality v Rusku. To by ale bylo jen stěží důvodem pro odsouzení Bard College. Jedná se o velmi dobře napsanou knihu, která nicméně neční nad dalšími tituly s podobnou tematikou.
Zákon byl přijat v roce 2015 a byl zaměřen, jak se tehdy tvrdilo, na boj proti organizacím, které usilují o změnu konstitučního pořádku v zemi. Jak je už dobrou tradicí, jako první se v centru pozornosti ocitl George Soros, respektive jeho Open Society Fund. Soros se nijak netají tím, že je ochoten vydat značný obnos na boj proti autoritativním režimům. Jeho fond je také součástí žaloby proti Bard College, protože do jejího fondu věnoval půl miliardy dolarů. Spojení Bard College se Sorosem není nijak tajné, dokonce i vedení Petrohradské státní univerzity o něm vědělo a informovalo. Nedá se tedy říci, že by šlo o nějakou skrytou podvratnou činnost. Nejspíše vznikly obavy, že by univerzita mohla vzdělávat studenty v liberálním duchu a stát se dokonce centrem opozičního myšlení, což není v současném Rusku považováno za nic pozitivního.
Organizace, která je uznána za nežádoucí, je vyloučena z možnosti v Rusku působit. Za spolupráci s takovou organizací, byť i jen v podobě příspěvků na její činnost, může každému Rusovi hrozit až trest odnětí svobody. Nejnověji Vladimir Putin podepsal zákon, který zakazuje Rusům spolupráci s nežádoucí organizací i za hranicemi Ruska. Stačí tedy, aby na Bard College ruský občan přednášel, a hrozí mu reálně odnětí svobody. Trestné je pak nejen poslat peníze, ale i fungovat jako prostředník v posílání peněz na činnost, která vede k „podrývání ústavního pořádku, obranyschopnosti či bezpečnosti.“ Formálně tedy není zakázaná podpora vzdělávací činnosti, ale vzhledem k flexibilitě výkladů pojmů, která se ukazuje například u zákona o zahraničních agentech, kde se pod „politickou činnost“ schová i mapování stalinských represí, je jasné, že se spolupráci s takovou organizací každý raději vyhne.
