Před týdnem jste na INFO.CZ mohli číst první část rozhovoru s Jakubem Janovským, přispěvatelem nejzásadnějšího OSINT blogu Oryx Spioenkop, který chaotické příspěvky o zničené vojenské technice ze sociálních médií přetváří v co nejspolehlivější databázi. Dnes před sebou máte druhou část, ve které se dozvíte například to, jaké informace jsou těmi nejcennějšími, co všechno víme o kondici „skladových“ tanků, které nyní Rusové horečně dopravují na frontu, nebo jakým způsobem se při analýze poměru sil na bojišti lze opřít o dřívější data z působení Rusů v Sýrii.
Co jsou podle tebe nejpodstatnější informace, které jsme skrze OSINT získali?
Všeobecně jsme získali alespoň hrubý přehled o tom, jaké ztráty obě strany utrpěly, ať už na začátku konfliktu nebo při různých ofenzívách jedné či druhé strany. I díky tomu máme informace o tom, co potřebuje například Ukrajina z hlediska západní pomoci nebo co se děje na straně Ruska, kde jim reálně hrozí, že jim nějaký materiál dojde a podobně. Tím nemyslím nutně hned, ale pokud budou válku natahovat, mohou mít problémy například u bojových vozidel pěchoty, kromě jiného materiálu, mluví se například o dělostřelecké munici. To určitě považujeme za užitečnou informaci, kterou lze dál nějakým způsobem využít.
Měnil se nějak v čase poměr ztrát techniky? První měsíce byl ve vašich datech poměr cca 1:3 / 1:4 ve prospěch Ukrajiny.
Dlouhodobě byl ten poměr cca 1:3,5+, teď se to snížilo blíž k poměru 1:3. Je to dané tím, že se podařilo doplnit starší ukrajinské ztráty a také bitvou kolem Chersonu. Tam Rusové měli výhodu obránce, kde byli dobře zakopaní a kde měli, na rozdíl třeba od Charkova, některé ze svých nejlepších jednotek, takže útočící Ukrajina měla mnohem vyšší ztráty, než má jinde v obraně.
Rok od invaze jste zdokumentovali zničení víc než tisíce ruských tanků, s celkovými ztrátami ve výši minimálně 1733 kusů. Máme vůbec nějakou představu o tom, kolik jich před válkou měli? Mluví se totiž o různých číslech, ale většina z nich zahrnuje obrovské procento „šrotu“, který rezaví někde na Sibiři a už nikdy nebude v pojízdném stavu.
Začal bych tím, že čísla uvedená na Wikipedii jsou naprostý blábol. Vyzdvihl bych práci tohoto youtubera, který loni na jaře koupil satelitní snímky s vysokým rozlišením různých známých skladišť obrněné techniky, a ty tanky spočítal. K tomu připočetl, kolik jich může být v přidružených halách a garážích, pokud by byly z větší části plné. Došel na číslo 6000, z čehož třetina byla evidentně už neservisovatelná. Takže podle těchto dat Rusko začalo válku se zhruba 4000 tanky v záloze, pochopitelně stav těch tanků se liší na škále od velmi dobrého stavu po hranici provozuschopnosti. Samozřejmě je otázka, jak rychle se jim povede ty tanky reaktivovat, protože kapacity výroby náhradních dílů jsou omezené, stejně tak je nedostatek kvalifikovaných lidí.
Rusko navíc čelí západním sankcím, což výrazně omezuje jeho možnosti tanky modernizovat, protože mu chybí spousta pokročilých západních technologií, čipů apod. Každopádně ta rozlehlá sovětská záloha desítek tisíc tanků a BVP, o které ještě pořád občas slýcháme, ta už neexistuje.
