Ve středu 15. září došlo k tomu, co se dlouho a netrpělivě očekávalo. Spolupracovníci Alexeje Navalného zveřejnili seznam kandidátů tzv. chytrého hlasování pro jednomandátové volební okruhy ve volbách do Státní dumy a pro regionální volby. Načasování není náhodné, cílem bylo dodat seznam dostatečně pozdě na to, aby byli kandidáti vyškrtnuti z volebních seznamů (zákon to už neumožňuje) a byla jim odebrána možnost kandidovat, zároveň ale dostatečně dopředu, aby jména vešla ve známost. Hlasování začíná už v pátek.
Pro pochopení Navalného seznamu je třeba si nejprve vysvětlit, v čem spočívá tzv. chytré hlasování. Jde o postup, kdy volič hlasuje proti kandidátovi vládního Jednotného Ruska tím, že odevzdá hlas kandidátovi, který má největší šanci jej porazit. Navalnyj ani jeho tým nijak neříkají, že se musí jednat o ideálního kandidáta, adepti jsou spíše vybíráni podle principu „nepřítel mého nepřítele je mým přítelem“. Nejčastěji jde o kandidáty z řad Komunistické strany Ruské federace (KPRF), Liberálně-demokratické strany Ruska (LDPR), Spravedlivého Ruska či v současné době neparlamentních kremelských projektů Noví lidé nebo Zelení.
I proto je Navalného seznam plný prapodivných osobností, jejichž politické preference silně zavánějí tu rudou, tu hnědou barvou. Objevíme mezi nimi jak stalinisty, tak i velkoruské šovinisty. Ve zkratce řečeno, cílem není ani tak protlačit vlastního, byť demokratického kandidáta, ale spíše narušit systém, který je postaven tak, aby vyhrálo Jednotné Rusko. Taková taktika zcela koresponduje s bojem Alexeje Navalného proti režimu Vladimira Putina, kdy vůdce ruské opozice hlásá, že je nutné se spojit proti společnému nepříteli s kýmkoli – ideologické rozdíly se vyřeší poté, co se podaří svrhnout režim.
Taková idea, zcela pochopitelně, není po chuti velké části ruské opozice, která spíše vyzývá k bojkotu voleb. V některých případech totiž Navalného taktika radí podpořit kandidáta, který nepředstavuje zrovna bojovníka za demokracii, proti tomu, který by takové kritérium splňoval daleko lépe. Problémem demokratických kandidátů ale je, že jsou velmi často podrobeni diskreditační kampani ze strany státu a státních médií, proto je jejich volitelnost relativně malá. Až brutálně pragmaticky tak Navalnyj říká, že podpora demokratického kandidáta je spíše pomocí Jednotnému Rusku, zatímco hlas pro kandidáta systémové opozice či nějakého jiného vytipovaného může přinést reálné problémy vládní moci.
