Tři desítky členských zemí Severoatlantické aliance zveřejnily v úterý večer ve Vilniusu vydřené komuniké, které nutně zklamalo Ukrajinu a stalo se až symbolem historického dilematu, jemuž obranná aliance čelí – na jedné straně ji vše pudí k maximální podpoře Ukrajiny, oběti ruské vojenské agrese, na té druhé ji vše tlačí k zabránění přímé konfrontace s Ruskem, nepředvídatelnou jadernou mocností. S napětím očekáváný summit se tak nestal přelomovým momentem, ale pouhou epizodou v pokračujícím příběhu západní vojenské a politické podpory ukrajinskému vzdoru.
„Budeme schopni adresovat Ukrajině pozvání ke vstupu do aliance, až o tom spojenci rozhodnou a až pro to budou splněny podmínky,“ píše se bez obalu v komuniké, o kterém se úporně jednalo několik týdnů před summitem a až do poslední chvíle. Zjevně převládl opatrný postoj Spojených států či Německa; sotva se kdy dovíme, jak jednání o této klíčové formulaci probíhalo. Jisté je, že země východního křídla NATO včetně Česka by byly uvítaly optimističtější variantu. Spolu s Kyjevem se musely spokojit se zopakovaným ujištěním, že „budoucnost Ukrajiny je v NATO“.
Prezident Volodymyr Zelenskyj se ozval ještě dřív, než byl text oficiálně oznámen. Označil za „bezprecedentní a absurdní“, že Ukrajina nedostala žádný časový rozvrh pro vstup do NATO; komuniké se o vstupu vůbec nezmiňuje, durdil se, píše se v něm jen o „pozvání“, které je navázáno na splnění blíže nespecifikovaných „podmínek“. Frustrovaný prezident dokonce trpce konstatoval: „Zdá se, že tu není žádná vůle pozvat Ukrajinu do NATO či z ní učinit člena aliance.“
Ani tato nezvykle ostrá slova na neblahé formulaci nic nezměnila. Bylo jasné, že nátlak na poslední chvíli nemůže uspět proti kompromisu dosaženému po dlouhém vyjednávání. Generální tajemník Jens Stoltenberg se snažil výsledek vyložit jako pozitivní; poukazoval na to, že slovo „pozvání“ se v usnesení summitu NATO objevilo poprvé, takže jde o mnohem konkrétnější příslib než v bukurešťském usnesení z roku 2008. Zdůraznil, že Ukrajině bylo odpuštěno splnění „akčního plánu členství“ (MAP), takže její přistupování k NATO „bude procesem o jednom kroku, nikoli o dvou“. Domnívá se, že lídři 31 členských zemí ve Vilniusu vytyčili „jasnou cestu ke členství (Ukrajiny) v NATO“.
