Když čínské automobilky na probíhajícím mnichovském autosalonu odhalily své nejnovější modely elektrických vozů, vyvolaly senzaci i paniku. Šlo o hmatatelný důkaz, že čínský náskok v elektromobilitě před zbytkem světa není jen propagandou nebo strašením, ale realitou. A neplatí to zdaleka jen u aut – Čína předběhla zbytek světa prakticky ve všech segmentech „bezuhlíkových“ technologií, ať už jde o baterie, některé druhy čipů, sluneční panely nebo vrtule větrných elektráren.
Podle bruselského think-tanku Strategic Perspectives se „zelený“ průmysl stal tahounem světové ekonomiky; kdo ustrne u tradičních výrob spoléhajících na fosilní paliva, nemá šanci.
Nelítostný konkurenční boj na tomto novém „bezuhlíkovém“ kolbišti svádí pět velkých konkurentů, z nichž každý má svou koncepční strategii – v EU je to Zelená dohoda neboli Green Deal, ve Spojených státech Inflation Reduction Act neboli IRA, v Číně čtrnáctý pětiletý plán, v Indii Akt zachování energie (Energy Conservation Act) a v Japonsku Strategie zeleného růstu.
Tyto politicko-ekonomické nástroje zaměřené na výrobu a prodej technologií umožňujících „zelenou transformaci“ se vzájemně velmi liší, jejich existence však ukazuje, jaký nejen ekonomický, ale politický význam jim je přisuzován. Jedno je pak jasné: Čína vede.
Experti think-tanku spočítali, že v roce 2022 investoval Peking do jejich vývoje a výroby 538 miliard dolarů, podstatně víc než 180 miliard vynaložených EU a 138 miliard ve Spojených státech. Čínský podíl na všech letos nově instalovaných kapacitách obnovitelných zdrojů na světě činí 55 procent. Polovina elektromobilů vyrobených na planetě jezdí po čínských silnicích.
A především, zdůrazňuje studie, Čína vyrábí dnes celých 60 procent celosvětové spotřeby těchto bezuhlíkových technologií, tedy fotovoltaických článků, které jsou součástí větrníků či baterií. Co na tom, že na jejich výrobu spotřebovává obrovské množství energie vyrobené z uhlí a plynu.
