V Bělorusku se 9. srpna budou konat prezidentské volby. Už nyní ale budí obrovskou pozornost, dokonce větší, než by si Alexandr Lukašenko přál. Hlasování se má odehrát v „nejlepší“ běloruské tradici…
Ukazuje se to dobře na skutečnosti, že hlavní oponenti režimu současného prezidenta nebyli k volbám zaregistrováni. Hlavní z protikandidátů, Viktor Babariko, byl místo toho zatčen na základě obvinění z daňových úniků v Belgazprombanku. Podle oficiální verze mu byla právě v důsledku obvinění odmítnuta registrace, byť jinak všechny podmínky splnil, ale pozorovatelé se shodují, že posloupnost byla spíše obrácená, tedy že bylo potřeba odstranit nepohodlného kandidáta z voleb a obvinění prostě posloužilo danému účelu.
U druhého vážného kandidáta, Valerije Cepkala, rekrutujícího se, podobně jako Babariko, z předchozích elit, bylo důvodem odmítnuté registrace neuznání podpisů pod jeho kandidátkou. Centrální volební komise jich přijala méně než polovinu. Třetí případ se týká bloggera Sergeje Tichanovského, který není registrovaný kvůli vlastnímu chybějícímu podpisu, i když zjevně neměl kvůli administrativnímu trestu šanci příslušný dokument podepsat.
Běloruský prezident se nezastavil jen u obvinění Babarika z daňových úniků, ale rovnou naznačil, že existují „určité síly“, které se snaží situaci zemi destabilizovat. Lukašenko přímo nejmenoval, nicméně dodal, že se má jednat o domácí i zahraniční entity. Jeho vyjádření zůstalo obojakým. Na jednu stranu mluvil o tom, že v Bělorusku nedopustí žádnou verzi ukrajinského Majdanu, na druhou stranu jeho oponent Babariko pracoval v bance patřící ruskému Gazpromu. To pro Lukašenka představuje takřka ideální situaci, kdy může hrát roli hned dvojího obránce běloruské nezávislosti – před Západem i před Moskvou.
Upřímně, že se běloruský prezident neomezí jen na represe vůči jednomu z kandidátů, není překvapením. Používá při tom strategie, které jsou v postsovětském prostoru dlouho známé a oblíbené: zatčení kandidáta pod záminkou trestného činu, odmítnutí podpisů pod registrací, omezování přístupu do médií, útoky „vandalů“ na agitátory... to jsou v podstatě standardní záležitosti. Na základě historické zkušenosti lze předpokládat, že při samotných volbách budeme svědky vysokého podílu předčasných hlasování, popřípadě hlasování mimo volební místnosti, což je prakticky nekontrolovatelné. A cokoli se při volbách odehraje, to Lukašenkovi schválí „pozorovatelé“ z mise Společenství nezávislých států a dalších koutů postsovětského prostoru.
