Útok Hamásu ze 7. října letošního roku se zapíše do dějin jako nejhorší masakr Židů od založení Státu Izrael. Palestinští radikálové pozabíjeli přes 1400 lidí, převážně civilistů, dalších zhruba 240 lidí bylo do Pásma Gazy odvlečeno jako rukojmí. Vražedné řádění jasně ukázalo limity strategie (známé jako „sekání trávníku“), kterou směrem k Hamásu zaujímal izraelský premiér Benjamin Netanjahu a před níž ho varovali mnozí zkušení vojáci a politici. Po útoku ale Netanjahu vyhlásil změnu strategických cílů, což ovlivní i charakter právě probíhající vojenské operace v Pásmu Gazy.
Hamás – na rozdíl od Egypta Anvara Sádáta v roce 1973 – nepoužil 7. října násilí, aby se dostal ze slepé uličky vyjednávání, cílem naopak bylo další vyjednávání mezi Izraelci a Araby znemožnit. Hamásu nezáleží na škodách způsobených palestinským civilistům, jeho vůdci naopak nedokáží skrývat, že oběti vítají. Jejich eschatologické ambice znamenají, že jakýkoli kompromis nebo příměří jsou dočasné a čistě instrumentální.
„Izrael, judaismus a Židé jsou výzvou islámu a muslimskému lidu,“ hlásá zakládací charta Hamásu – a této výzvě je nutno čelit pouze naprostým zničení Izraele. Hamás to vždy dával otevřeně najevo a od převzetí moci v Gaze vyvolal konflikty s Izraelem hned několikrát, přičemž v mezidobí došlo k opakovaným omezeným střetům menšího rozsahu.
Útok ze 7. října představuje logické pokračování taktického cyklu akce-reakce-protiakce, ve kterém vždy Hamás neustále zvyšuje počet svých útoků tak dlouho, dokud Izraelci „neposekají trávník“ v podobě omezené války v Gaze. Izrael je podnikal v naději, že tyto pravidelné rozsáhlejší operace přinesou degradaci bojeschopnosti Hamásu, a tudíž několikaleté období klidu.
"The day of your slaughter, extermination and annihilation is clear until near..."
— Eylon Levy (@EylonALevy) October 10, 2023
"We will totally exterminate you. We will not leave a single one of you alive."
Hamas, in its own words.
pic.twitter.com/agLWPFilLe
Zároveň však bylo jasné, že klid bude trvat jen do doby, než Hamás obnoví své útočné schopnosti a provede další rozsáhlý útok, následkem čehož pak Izrael opět provede rozsáhlou operaci. Proto si tato strategie vysloužila právě přezdívku „sekání trávníku“.
Premiér Netanjahu postavil svoji politiku směrem k Palestincům na domněnce, že bude moci dále udržovat tuto strategii v chodu a díky spoléhání se na technická řešení dokonce posilovat roli nelegitimního Hamásu, aby oslabil pozici mezinárodně uznávané palestinské samosprávy a mohl tak odkázat jednání o dvoustátním řešení ad infinitum.
Myšlenka modu vivendi s Hamásem a dalšího pokračování v „sekání trávníku“ je však mrtvá. To vyslovil sám premiér Netanjahu, jemuž jeho strategie, před kterou ho mnozí zkušení politici a vojáci v Izraeli varovali, spektakulárně vybuchla do obličeje v nejhorším masakru Židů od založení státu.
Netanjahu izraelské veřejnosti slíbil, že Hamás tentokrát zničí do kořene. S ohledem na rozsah tragédie lze důvodně předpokládat, že se bude snažit tento slib splnit, i kdyby už jen proto, že jeho vlastní politická životaschopnost byla do značné míry zpochybněna. Jako premiér, notabene opakovaně zvolený na platformě slibující zaručení izraelské bezpečnosti, nese vrcholnou politickou odpovědnost.
