Pomůžeme jim u nich doma. Myšleno migrantům z Afriky. Z této věty se stalo zaklínadlo těch politiků, kteří se v další větě dušují, že ve své zemi nepřijmou jediného běžence. Viz Andrej Babiš. Má ale Evropa představu, jak černému kontinentu pomoci? Vyslyšíme volání populistů a omezíme se na střelbu do lodí s migranty? Nebo se přidáme k nejsmělejším Evropanům a třeba i něco vyděláme?
„Evropská unie musí připravit cosi jako Marshallův plán pro Afriku, do které pak zapojí konkrétní partnery,“ nechal se pro agenturu AFP s odkazem na americkou poválečnou pomoc Evropě slyšet belgický premiér Charles Michel.
„Afrika nepotřebuje charitu, ale opravdové a rovnoprávné partnerství,“ prohlásil před kontinentálním parlamentem šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker. A dodal, že Unie během následujících pěti let na černém kontinentě vytvoří 10 milionů nových pracovních míst. Umožní prý také africkým studentům i výzkumníkům expertní pobyty v EU. Do titulků středoevropských médií se přesto nejčastěji probojoval jeho slib posílit evropské hranice (ve snaze předejít migraci) o 10 tisíc nových strážců, a to během dalších dvou let.
Pomineme-li fakt, že belgická správa afrického Konga patřila k nejostudnějším kapitolám koloniálních dějin, šéf bruselské vlády má nejen pravdu, ale nastínil i smělý a nezbytný plán. Afrika opravdu nikam neuplave (naopak, jako kontinent se soustavně pohybuje k severu, byť po centimetrech ročně). Nezmění-li se demografické trendy, budou kolem roku 2050 Afriku obývat 2,4 miliardy lidí, což je zhruba dvojnásobek současného počtu. Koncem století by u jižních sousedů mohly žít až 4 miliardy lidí.
