Ze začátku to vypadalo jako idyla. Videa spokojených párů společně chystajících chléb, usměvavé rodinky, krásné interiéry, impozantní exteriéry. Propaganda takzvaného Islámského státu natírala ummu, muslimskou obec věřících, tu jedinou a pravou, kterou podle své rétoriky budovala, narůžovo tak intenzívně, že neváhala do svých videí zapracovat i ošlehané bojovníky mazlící se s koťaty. Na koho by něco takového mohlo zapůsobit? Třeba na nejisté dívky a ženy, které uvěřily, že „tam“, v Islámském státu, se budou mít líp, že bude mít jejich život smysl, muži je budou respektovat a ony budou konečně spokojeně žít.
Jejich rozhodnutí odejít z bezpečí Evropy a připojit se k teroristické skupině, je pro normálně uvažujícího člověka nepochopitelné, ať se na ně budete dívat z jakékoliv strany. Už teď je zcela zřejmé, že růžová budoucnost tak, jak si ji ty dívky a ženy malovaly, nepřijde, a nepřijde ani chalífát sahající od jednoho oceánu k druhému. Žádná z nich nezmění svět, ale jedna se do dějin přeci jen dostane. Určitě však ne způsobem, po němž by kdokoliv toužil. V neděli 21. ledna odsoudil bagdádský soud Němku marockého původu známou jako Lamí’a Dá’išíja k trestu smrti oběšením. Stane se tak první Evropankou popravenou na iráckém území.
