Žádná jiná evropská země si po klimatické konferenci v Paříži v roce 2015 nestanovila tak ambiciózní cíle přechodu k takzvané bezemisní ekonomice jako Francie. Po osmi letech se ale ukazuje, že francouzský plán má vážné trhliny, a to zejména z jednoho důvodu. I když má Francie podobně velký potenciál k využívání větrné energie jako sousední Německo, ve skutečnosti realizuje jen zlomek svých možností. Důvody jsou podle odborníků víc ideologické než technické. Podporovatelé „jádra“ se totiž k větrným a dalším obnovitelným zdrojům zpravidla staví velmi skepticky.
Francie je evropská jaderná velmoc, která takřka 70 % své energetické spotřeby pokrývá ze svých jaderných elektráren. Problém je ale v tom, že francouzský jaderný zázrak je z většiny postaven v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, kdy v zemi rychle za sebou vyrostlo 34 reaktorů, a to mimo jiné jako odezva na světovou ropnou krizi.
Francouzi jsou na svou tehdejší prozíravost a vybudovaný jaderný program velmi hrdí, ovšem (jak se dnes ukazuje) velmi zanedbali nutnou obnovu svému civilního jaderného parku. Důsledkem je fakt, že nejstarší elektrárny dosluhují, což je spojeno s častějšími odstávkami a přerušením provozu. Jedině tak mohlo dojít k tomu, že jadernou Francii v zimě zachraňoval od totálního nedostatku elektřiny import z „protijaderného“ Německa.
Francouzská vláda sice loni ohlásila ambiciózní plán výstavby šesti a výhledově ještě dalších osmi nových reaktorů, tyto plány jsou však hudbou budoucnosti. A to velmi nejistou. Důkazem je zpoždění výstavby třetího bloku na jaderné elektrárně Flamanville, který měl být původně spuštěn už v roce 2013, ovšem dokončen není dodnes. Vláda doufá, že se blok podaří spustit v příštím roce.
