Ministři zahraničí 27 členských zemí Evropské unie se v pondělí v Lucemburku pohroužili do několikahodinové debaty o vztahu k Číně. Pro EU je to mimořádně důležité, ožehavé a kontroverzní téma, protože vztah k asijské velmoci se postupně posunul z „partnerství“ do hodnoty „ekonomické konkurence“ a „systémového soupeření“. EU výrazně vadí čínská podpora Rusku, které vede válku na Ukrajině, stejně jako masový útisk Ujgurů a dalších menšin. Od dubnového velmi formálního online summitu se EU a Čína prakticky nebavily. Nyní je načase se k této relaci vrátit – Čína bude mít na konci týdne staronového vůdce Si Ťin-pchinga a po stranickém sjezdu také novou strategii vlastního rozvoje na příštích pět let.
Podle šéfa evropské diplomacie Josepa Borrella ministři souhlasili s obsahem zprávy, kterou o stavu vztahů mezi EU a Čínou připravila zahraniční služba EU. Ta doporučuje pěstovat vůči Pekingu „mnohotvárný přístup“ – zaujímat jasná stanoviska tam, kde čínské počínání Evropě vadí, a usilovat o spolupráci v oblastech, kde to je globálně nezbytné, jako třeba v ochraně klimatu. Čína je „tvrdý konkurent a systemický soupeř“, potvrdil Borrell. EU si podle něj musí být vědoma svých slabin a dbát na to, „aby se neproměnily v závislosti“, tedy „posilovat svou vnitřní odolnost“ – zde má na mysli například dovoz některých čínských surovin či výrobků, například polovodičů.
„Dosavadní evropská strategie vůči Číně zůstává v platnosti, Čína se však stává ještě silnějším globálním konkurentem pro EU, Spojené státy a další podobně smýšlející partnery,“ píše se ve zprávě, ze které citoval server Politico. Všímá si také pasáže, ve které jsou vlády EU nabádány, aby nevěřily znamením, podle nichž Peking dává ruce pryč od ruské války na Ukrajině. „Ačkoli se zdá, že se Čína poněkud distancuje od ruských cílů na Ukrajině, zejména poté, co Putin pohrozil použitím jaderných zbraní, jsou čínsko-ruské vztahy zcela jasně silným strategickým partnerstvím založeným na vzájemné podpoře stěžejních zájmů obou stran; na to se nesmí zapomínat.“
Dokument doporučuje, aby členské státy EU hlasitěji kritizovaly narůstající čínské vojenské hrozby vůči Tchaj-wanu. Mají usilovat o „zmírňování napětí a o odstrašení“, bránit tak „oslabování statu quo“ a poukazovat na nedobré důsledky, které by pro Čínu mohly znamenat „jednostranné vynucené změny“ tohoto statu quo.
