Vladimir Putin bývá často vykreslován jako geniální stratég. Ve skutečnosti jeho strategie Rusko vede po známé sovětské cestě stagnace, zaostávání a otrocké závislosti na plynu a ropě. Konflikt se Západem je pro něj šance i past.
Ani k tomu nepotřeboval další volby. Už před nedělním hlasováním zlomil Vladimir obzvlášť symbolický rekord. V čele země stojí, v té či oné funkci, déle než Leonid Brežněv. Pichlavou ironií osudu se jeho režim stále více začíná podobat poměrům, které vládly za časů zkornatělé sovětské gerontokracie.
Na první pohled to nemusí být patrné, stejně jako se Putin, chlapácký bývalý agent s černým páskem z juda, nepodobá zchátralému aparátčíkovi Brežněvovi. Pod povrchem naleštěných televizních show, v nichž prezident exceluje v hlavní roli, ale Rusko směřuje k podobně neslavnému osudu, jaký potkal Brežněvovu říši.
