Píše se rok 2030. Je deset let od podpisu mírové dohody mezi USA a hnutím Tálibán, Kábul slaví. Veteráni v amerických uniformách i muži s plnovousy sedí bok po boku a vzpomínají na vzájemné půtky. O sebevražedných atentátnících se nemluví, i když v nové Paštunské autonomii po nich pojmenovali ulice. Afghánky vidět není: vdané zůstaly doma, dívky mladší jedenácti roků sedí ve škole a hrstka nejšťastnějších studentek se učí na univerzitách, kde jim muži přednášejí přes obrazovku. Pojďte se s námi podívat, jak by mohla jednou vypadat země dlouhodobě sužovaná násilím a válkou.
V létě roku 2018 jistě není snadné odhadnout, jak bude vypadat Afghánistán za jedenáct let, ba dvacet roků. Pravděpodobné je, že na řadě míst podobně jako teď: v izolovaných údolích bude život pokračovat v zaběhlých, konzervativních kolejích. Ženy zůstanou patriarchální tradicí připoutány k plotnám, či spíše ohništím, venkovský způsob přežívání však neumožní jejich naprostou izolaci. Musejí ven, i když jen za obživou. Ostatně, ve zdejším kraji mimo vesnici zbytečně nechodí ani muži.
