REPORTÁŽ | Vodáků na Vltavě začalo ubývat, odrazují je vysoké ceny i negativní reklama. Stalo se tak po dlouhých letech paradoxně v době, kdy někteří jihočeští starostové volají kvůli údajně přebujelému vodáckému turismu po regulaci provozu na řece.
Legendární vodáckou baštu U Fíka na půli cesty po vodě mezi Rožmberkem a Českým Krumlovem postavil Bedřich Pingitzer někdy v roce 1989. Z lesa vytahal pár klád, z řeky kameny, všechno to nějak slepil dohromady a přikryl plátěnou střechou. Spolu s tehdejším rožmberským kastelánem Václavem Novákem a autorem tohoto článku pak u ohně diskutovali, kolik vodáků do téhle bohem zapomenuté chýše v lese může najít cestu. Byla to tehdy jediná občerstvovací stanice pro vodáky na 27 kilometrech plavby z Rožmberka do Krumlova.
Po takřka třiceti letech vodácká bašta U Fíka stále stojí, o samotě v lese se ale opravdu mluvit nedá. Naopak. Les zmizel. K Fíkovi vede od řeky cesta vypálenou trávou, lemovaná roztodivnými příbytky od indiánských teepee, přes stany, chatky a jiné boudy, hospody a stánky jsou rozeseté po obou březích. Pohled na tenhle vltavský „Disneyland“ ukazuje, jak se vodácká turistika za těch 30 let proměnila.
