Potenciální vládní koalice pěti stran si bude muset nastavit svou evropskou politiku rychle. České předsednictví EU se blíží.
Z předvolebního vyjadřování i konání hlavních českých politických aktérů lze předpovídat, že vláda pěti dosud opozičních stran sdružených ve volebních blocích SPOLU a PirStan by prováděla takovou politiku vůči Evropské unii, která by Česko přiblížila mainstreamu Evropské unie. Umocnila by tak naše šance pozitivně ovlivňovat vývoj a dění v EU. To je mimořádně důležité také vzhledem k blížícímu se předsednictví Česka v unii, které začne už za nějakých osm měsíců. Vzniká tak šance, že tuto příležitost, která se členské zemi naskytne jednou za zhruba 12 let, využijeme lépe a účinněji, ku prospěchu evropského společenství i sebe sama.
Podle Ivana Hodáče, prezidenta Aspen Institute Central Europe a vlivného bruselského aktéra, je nyní nejdůležitější, aby vláda byla ustavena rychle, protože na předsednictví je třeba intenzivně pracovat. „Je to moc důležité, nemělo by se to protahovat,“ řekl pro Info.cz. První reakce bruselských kruhů jsou podle něj pozitivní. „Pokud vláda takto vznikne, bude se na rozdíl od té minulé opírat o stabilní většinu ve sněmovně. Nebude muset spoléhat na takovou nedůvěryhodnou stranu, jakou byla KSČM. A nehrozí, že by protievropská SPD měla do čehokoli co mluvit.“
Z hlediska postavení a pověsti České republiky bude nejdůležitější fakt, že odpadne neustálé řešení a přetřásání střetu zájmů premiéra Andreje Babiše a jeho dalších kauz – od Čapího hnízda až po Pandora Papers. Naše vztahy s EU se z politického a mediálního hlediska v poslední době zredukovaly v podstatě na toto jediné téma, vnímané značně negativně, což soustavně otravovalo ovzduší a poškozovalo reputaci Česka jako právního státu schopného zabezpečit vládu práva na svém území.
Nová garnitura, stará témata
Nová politická garnitura oproštěná od tohoto břemene by se měla velmi rychle pustit do doladění programu a obsahu českého předsednictví a také případně přehodnotit Babišovu představu o minimalistickém a laciném cvičení. Těmto otázkám se na politické úrovni kvůli blížícím se volbám dosud věnovala jen velmi malá pozornost. Nyní by bylo záhodno velmi aktivně analyzovat jednotlivé evropské politiky a u každé z nich vytyčit reálné politické cíle pro konec roku 2022 a začít na jejich dosažení pracovat s Francií a Švédskem jako členy „trojky“ po sobě jdoucích předsedů EU, ale i s ostatními členskými zeměmi.
Očekává se například, že ve druhé polovině roku 2022 bude třeba dotáhnout do konce jednání o balíku klimaticko-ekologické legislativy (Fit for 55); návrh Evropské komise je hodně kontroverzní a konečný produkt bude vyžadovat velké diplomatické umění a schopnost vyjednávat nejen s členskými státy, ale také s Evropským parlamentem. Česká vláda by proto měla mít co nejdřív sama jasno, co od ambiciózní evropské klimatické politiky očekává, o jaké kompromisy hodlá usilovat a kde jsou její červené čáry.
V předvolební debatě se tato témata objevovala, ovšem převážně v negativní rovině. Premiéru Babišovi bylo například opozičními politiky předhazováno, že v Evropské radě souhlasil se Zelenou dohodou (Green Deal), což je rámcový politický program vedoucí k dosažení bezuhlíkové ekonomiky do roku 2050, rozpracovaný pak ve výše zmíněném balíku. Jistě, bylo logické mu připomínat, že hlasoval na úrovni EU pro něco, co pak v kampani kritizoval. Ale tyto přestřelky zároveň svědčily o tom, že „zelená“ cesta není v Česku masově populární. V kontextu současného růstu cen energií bude její obhajoba a prosazování ještě obtížnější.
Prvním vítězným krokem v tomto kontextu by mohlo být ještě nyní na podzim prosazení jaderné energie jako nízkouhlíkového zdroje v rámci takzvané taxonomie, což by prolomilo dlouholeté tabu a podnítilo zájem o jádro, případně i otevřelo cestu evropským dotacím pro jadernou energetiku. Česká vláda (konečně) dosáhla v této věci klíčového spojenectví s Francií, která bude unii předsedat půl roku před námi. Ve společném prohlášení se praví, že „má-li Evropa zvítězit v klimatickém boji, potřebuje jadernou energii“. Za pozornost stojí, že k tandemu Francie-ČR se připojilo hned dalších osm členských států. Lze předpokládat, že příští vláda bude v této nastoupené cestě pokračovat – jaderná energetika má podporu napříč politickým spektrem.
