KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Desetitisíce lidí vyšly v pondělí večer do ulic Tbilisi, aby protestovaly proti zmanipulovaným volbám, ve kterých vládní strana Gruzínský sen získala 54 procent hlasů a jasně se udržela u moci. Byla to možná poslední ukázka odhodlání gruzínských proevropských demokratů, kteří si v podstatě nevědí rady, co za dané situace dál podnikat. Mohou stokrát poukazovat na důkazy volební manipulace ze strany Gruzínského snu a jeho ruských spojenců, bude jim to však málo platné.
Reakce Evropské unie byla slabá a rozpačitá. Členské státy nebyly zatím schopny vygenerovat společné stanovisko. Pouze 13 z nich, včetně Česka, vydalo prohlášení, ve kterém požádaly o vyšetření stížností na průběh voleb a o nápravu případů, kdy byla pravidla porušena. Řekly také, že narušování voleb bylo „zradou legitimních evropských tužeb“ většiny Gruzínců. Tedy nic moc. Pozoruhodná je ovšem zejména absence podpisů zbývajících 14 vlád.
A také okamžitá reakce Viktora Orbána, premiéra země, která momentálně předsedá Radě EU. Nejenže veřejně poblahopřál, jako jediný v unii, straně Gruzínský sen k vítězství, ale hned se také vypravil do Tbilisi v čele vládní delegace. „Nemluví jménem Evropské unie,“ protestovala „třináctka“ v prohlášení. Podobně se vyjádřil šéf evropské diplomacie Josep Borrell.
Škoda však byla napáchána. Na mnoho lidí, v Gruzii i jinde, dělají obrázky Orbána s gruzínskými činiteli silnější dojem než bezzubé výzvy k vyšetření volebních podvodů, podpořené Evropskou komisí a necelou polovinou členských států.
Předseda Evropské rady Charles Michel zařadil Gruzii na pořad neformálního summitu EU 8. listopadu. Jenže Orbán má desetidenní náskok, a to se počítá. Zejména v Moskvě, která nepochybně, přímo či nepřímo, stojí za posledním politickým vývojem v Gruzii.
Rozpačitá reakce EU na volební okolnosti v zemi, která je stále oficiálně kandidátem na přijetí do EU (ačkoli rozhovory byly kvůli politice Gruzínského snu na začátku roku pozastaveny), svědčí o nejistotě a tápání, pokud jde o evropské aspirace postsovětských států. EU nemůže dlouhodobě sázet na kartu vlastní přitažlivosti, aniž by nabídla něco konkrétnějšího a hmatatelnějšího, než je hypotetická perspektiva členství ve vzdálené budoucnosti.
O týden dříve v Moldavsku, kandidátské zemi hraničící s Rumunskem a Ukrajinou, byla EU zaskočena masovými finančními manipulacemi ze strany Ruska; podle moldavských odhadů utratilo Rusko desítky milionů eur a nakoupilo kolem 130.000 hlasů. Referendum o směřování Moldavska do EU skončilo jen těsně pozitivně, a to jen díky hlasům moldavské diaspory, převážně v zemích EU.
V obou případech přitom předvolební průzkumy předpověděly jasné vítězství proevropských stran a politiků. Volby samy je pak nepotvrdily. Vedle přímých volebních manipulací zabrala také masivní ruská propaganda a dezinformační kampaně, které na sebe v obou zemích vzaly nečekaně sofistikovanou podobu.
