KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Vinou vnitřních i vnějších příčin je skoro jisté, že Českou pirátskou stranu čeká vůbec nejsložitější rok v její historii. A šlamastyka s nezvládnutou digitalizací stavebního řízení k tomu bude velmi dobrá záminka. Piráti by se ale pod tlakem ocitli tak jako tak.
Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová v úterý ve 14:04 na svých sociálních sítích zveřejnila toto prohlášení: „Průběh digitalizace stavebního řízení vzbuzuje vážné obavy. TOP 09 vyvolá jednání koalice, kde očekáváme od ministra Bartoše konkrétní řešení a jasný harmonogram.“
Situace podle ní vyžaduje urychlené řešení v zájmu občanů, efektivní státní správy a podpory stavebního rozvoje. Politické prázdniny tím definitivně končí – začíná boj o voliče, který skončí až za rok na podzim po sněmovních volbách.
A Piráti v něm půjdou do boje proti všem. Příčin to má několik. Ta první a vnější zní takto: přestože se oni sami vnímají jako středový a liberálně ukotvený subjekt, objektivně tvoří levý okraj české politiky.
Průběh digitalizace stavebního řízení vzbuzuje vážné obavy. TOP 09 vyvolá jednání koalice, kde očekáváme od ministra Bartoše konkrétní řešení a jasný harmonogram.
— Markéta Pekarová Adamová (@market_a) August 20, 2024
Situace vyžaduje urychlené řešení v zájmu občanů, efektivní státní správy a podpory stavebního rozvoje. pic.twitter.com/eXzRRJgDxd
Je to projevem jejího vychýlení doprava – levice je v troskách, ve sněmovně mají drtivou převahu rozliční konzervativci, populističtí národovci a křesťanští demokraté a milion voličů tam nikdo nereprezentuje. Logicky se pak Piráti – což je hlavní – stali objektem kritiky z pravicových pozic.
Došlo to tak daleko, že se oni sami mnohdy vyloženě brání tomu, aby je za levici někdo označoval. Pokud třeba jejich předseda Ivan Bartoš v minulosti říkal, že není nic levicového na tom být solidární a zodpovědný, působilo to až zoufale směšně.
Jenomže tady je už přes třicet let veřejná debata natolik perverzní, že se mu v jistém ohledu člověk vlastně ani nediví. Piráti byli už před minulými volbami strašákem, Babiš z nich učinil svůj hlavní terč – voliče strašil třeba tím, že jim Piráti nastěhují do jejich domácností migranty.
Totéž se bude skoro jistě opakovat také po celý příští rok a jak ukazuje aktuální vyjádření Pekarové, souboj se nepovede jen na ose koalice vs. opozice. Ostatně liberálních voličů tady není nekonečně mnoho, ba právě naopak. O jejich hlasy usilují Piráti, STAN i právě TOP 09.
Krize Pirátů má ale také svoje vnitřní příčiny. Začalo to výsledkem minulých sněmovních voleb, po kterých kvůli kroužkování mají pouhé čtyři poslance. Pro jejich předsedu Ivana Bartoše to byl otřes, ze kterého se dost možná ještě pořád nevzpamatoval.
Premiér Petr Fiala byl přesto po volbách principiální, když trval na tom, aby byli součástí jeho vlády, i když ta by v dolní komoře disponovala většinou i bez nich. Uznal totiž Bartošův výklad z října 2021, který zněl takto: „Vyzvali jsme Babiše na souboj, dokázali jsme ho odstavit od moci a odnesli jsme si s tím šrámy.“
Ze svěžích a neotřelých alternativců bojujících proti zavedeným pořádkům se stali jejich integrální součástí.
Ve vládě jsou ale prakticky neviditelní. Jako by se zasekli na tom, že museli řešit i vyloženě praktické problémy – třeba kam „upíchnout“ své lidi. Vždycky, když se v zákulisí české politiky někoho zeptám, zda Piráti nejsou na odchodu z vlády, dostane se mi lapidární odpovědi: „A z čeho by všichni ti lidé umístění na různých úřadech platili své hypotéky?“
Další problém Pirátů by šlo pojmenovat takto: jsou liberální stranou ve vládě s konzervativním programovým těžištěm. Mnohdy musí hájit pozice, jež jim jsou nejen historicky cizí, ale které v minulosti aktivně torpédovali. Což je moment, který je v očích mnoha voličů znevěrohodňuje. Ze svěžích a neotřelých alternativců, kteří bojují proti zavedeným pořádkům, se stali jejich součástí.
Navíc, ostatní je tam už příliš nepotřebují, v tom je jejich pozice objektivně problematická. Přestože navenek ani jednou nezapochybovali o smyslu svého vládního angažmá, uvnitř strany to periodicky vyvolává pnutí. Jeho podstata spočívá v tom, že se – jak už to tak bývá – vedení strany vzdaluje členské základně.
Ivan Bartoš zatím vždy dokázal jakýkoli náznak revolty převálcovat, a ani teď není situace zjevně zralá k tomu, že by ho Piráti mohli jen tak obětovat. Přesto musí počítat s tím, že vstupuje do vůbec nejsložitější etapy své strany. A nic na tom nemění fakt, že platí za spolehlivé partnery.
„S Pirátem, když si něco slíbíš, tak to na rozdíl od Starostů taky platí,“ řekl mi před časem jeden z ministrů Fialovy vlády.
Jenomže pokud se potvrdí, že zpackaná digitalizace stavebního řízení stojí českou ekonomiku miliardu měsíčně, jak píše zde ve vztahu k červenci ekonom Lukáš Kovanda, půjdou po Pirátech doslova všichni. Svůj důvod – ideologický, politický, ekonomický – si najde každý. Ve vládě i v opozici. Z jednoho okraje budou označováni za nebezpečné progresivisty, z toho druhého za kravaťáky, kteří se zpronevěřili svým původním ideálům.
Ostatní si pošmáknou právě na tom, jak Bartoš nezvládá, co by měli Piráti umět snad nejlépe. Přitom už bez toho je skoro jisté, že budou jednou z nejvíce poražených stran krajských voleb. Což jim na klidu a stabilitě nepřidá. A pak nás česká kampaň před volbami sněmovními, kdy se to začne v politice mydlit hlava nehlava. Šermovat tím, že jde snad až o novodobé bolševiky, budou i jindy příčetní lidé.
