ANALÝZA JANA ŽELEZNÉHO | Hloubavá zakulacená tvář, po níž tu a tam přejde letmý úsměv, nemoderní brýle, nevýrazný modrý oblek. I tak může na první pohled působit nový japonský premiér, který se v minulých dnech ujal úřadu. Zdání však v tomto případě klame! Pod klidnou slupkou se skrývá duše nebojácného kritika, nezdráhajícího se zastávat až jestřábí pozice v zahraniční a obranné politice. To vše tváří v tvář mocensky posilující Číně. Jak příchod tohoto muže ovlivní mocenskou rovnováhu v regionu, a je konfrontace na spadnutí?
Japonsko rozhodně nepatří k zemím, jejichž politické dění by plnilo titulky evropských novin. Přestože se jedná o třetí největší ekonomiku světa, které se ještě na konci 80. let obávala i samotná Amerika. „Země vycházejícího slunce“ se navíc řadí ke klíčovým mocenským aktérům v Asii a dlouhá léta si buduje své mezinárodní postavení skrz navýšování výdajů na rozvojovou pomoc či aktivní účast v rozličných hospodářských iniciativách.
Její domácí politika však zůstává pro vnější pozorovatele zahalena oparem neznáma a působí tak až nudným dojmem. To se však nyní může změnit s tím, jak se do čela dostává vskutku kontroverzní osobnost – Šigeru Išiba, nový premiér a lídr Liberálně demokratické strany (LDP), který k překvapení mnohých vyšel vítězně z vnitrostranického boje po oznámení úřadujícího lídra a premiéra Fumio Kišidy svou funkci neobhajovat.
Krize důvěry a otřesení zavedených pořádků
Išiba nebyl v rámci soubojů o předsednický post žádným nováčkem, o tuto pozici již předtím usiloval čtyřikrát, a vždy neúspěšně. Jeho prořízlá ústa a pro japonskou společnost i politickou scénu až nezvladatelná břitkost a upřímnost mu v minulosti přinesly řadu nepřátel.
Vzato kolem a kolem, jen těžko byste v řadách vládnoucí Liberálně demokratické strany s jejím konzervativním nádechem hledali méně vhodného kandidáta na vůdčí post a z něho plynoucí premiérské křeslo.
Jenže tato státotvorná partaj se po sérii korupčních skandálů (ty však blednou v porovnání s případy z jiných asijských či východoevropských zemí) a ne vždy zcela umně zvládnutým reformám ocitla v hluboké krizi, jež dle obav mnohých členů může dokonce i ohrozit její pohodlný pobyt u moci. Připomeňme, že až na několik málo let zůstávala LDP v čele země po celou poválečnou éru, což by v jakékoli jiné demokratické zemi zřejmě zvedlo nejedno aktivistické obočí.
Nicméně Japonsko lze obecně vnímat jako stát, kde jsou věci jiné, než se na první pohled zdají. Pod rigidní fasádou se tak po dekády ukrývá divoký svět vnitrostranického frakcionářství, které obvykle omezuje životnost japonských premiérů ve funkci na měsíce, maximálně několik málo let. Zaběhlý systém však nyní dostává i vnější trhliny, a japonští politici pravého středu se proto rozhodli učinit radikální krok do neznáma!
Nečekaný vítěz
Išiba neměl ani tentokrát na růžích ustláno: Japonská i světová média hojně spekulovala o řadě dalších jmen, která budila daleko větší – a nutno říci, že v řadě kruhů i pozitivnější – ohlas. Ostatně o křeslo lídra se ucházelo celkem devět kandidátů nejrůznějšího ražení, nejvíce v moderní historii.
Na Západě tak například výrazně rezonovalo jméno Šindžira Koizumiho, 43letého ex-ministra pro životní prostředí a syna premiéra Džuničira Koizumiho (který vstoupil do historie jako podporovatel George Bushe ml. během válek v Afghánistánu a Iráku nebo rovněž jako zarytý fanoušek Elvisovy hudby).
Džuničiró na sebe strhl pozornost již roku 2009, kdy se v pouhých dvaceti osmi letech probojoval do Sněmovny reprezentantů, dolní komory japonského parlamentu (Diet). V kampani se nebál zvednout palčivá témata, jaká představovalo financování politických stran, reformy trhu práce či otázku změny příjmení manželů.
Pro vnější pozorovatele se jako horká favoritka jevila rovněž Sanae Takaiči, bývalá ministryně pro ekonomickou bezpečnost (2022–2024), jejíž hvězda stoupala především během vlády „jestřába“ Šinzóa Abeho. Tato žena s ryze ostrými lokty reprezentovala silně pravicové, konzervativní a nacionalistické křídlo strany.
Součástí jejího programu byly návrhy na výrazné navýšení obranného rozpočtu, ale i přerušení vztahů s Čínou a zřejmě i zvrácení procesu sbližování s Jižní Koreou. Problémem značně mezinárodního významu se staly především její pozice ohledně bagatelizace japonského působení během druhé světové války spolu s návštěvami svatyně Jasukuni v Tokiu, kde jsou pohřbeni vojenští vůdcové z dané doby.
