Když chceš být rozhodčí, pískej rovinu. Mediální trh cupuje samozvaný rating a chystá vlastní „power play“

Kdo se postaví do role samozvaného rozhodčího pro celý mediální trh, měl by pískat „rovinu“ a měl by pískat bez chyb. Ani jedno se Nadačnímu fondu nezávislé žurnalistiky (NFNZ), který zpracovává takzvaný MediaRating, dlouhodobě nedaří. 

Situace kulminovala při poslední aktualizaci žebříčku z přelomu letošního léta, kdy se ukázalo, že rating neziskovky je prošpikovaný takovými chybami, za které v ziskovém sektoru běžně padají hlavy.

Pro představu: hodnotitelé NFNZ si popletli text Blesku a Hospodářských novin a jedny noviny hodnotili podle těch druhých. Byznysový tištěný magazín Finmag byl zase cepován mimo jiné za to, že nemá v tiráži uveden seznam redaktorů (žádné stálé redaktory nemá) či že celostránkovu printovou reklamu dodatečně neoznačuje slovem „reklama“. 

Špatné hodnocení, které magazín kvůli tomu získal, pak paradoxně téměř vedlo k vyřazení stejnojmenného webu z NewsFeedu Seznamu, což by pro vydavatelství znamenalo podstatný propad příjmů. V neposlední řadě NFNZ tepalo byznysový týdeník Ekonom za špatně označenou magazínovou inzerci – jenže jak se později ukázalo, ta v daném čísle vůbec nebyla otištěna.

Sám si neodpustím zmínit ještě jeden špek, který se dotýká přímo webu INFO.CZ – jde o to, jak NFNZ přistupuje ke známkování údajného střetu zájmů majitelů médií.

Zatímco vlastnictví byznysových titulů nevadí u miliardářů, jako je Zdeněk Bakala, Karel Pražák, Radomír Lapčík či Petr Borkovec – jejich média mají v této kategorii čistokrevné áčko –, v případě Daniela Křetínského už to problém je a jeho tituly (včetně webu INFO.CZ) mají za „B“.

Pískání roviny jak vyšité, nedej bože, aby si někdo náhodou spočítal, kolikrát daný miliardář poskytne vlastním médiím exkluzivní rozhovor. To je ostatně jeden z hlavních problémů MediaRatingu – že ve skutečnosti nehodnotí to, co říká, že hodnotí.

Nadační fond se odšpuntovanou mediální kritiku snaží odrážet tím, že jde o hlasy médií, jež dostaly horší známku (ergo těch špatných, které nejsou tak objektivní) – a je prý „pochopitelné, že médiím, která nedosáhnout na známku A, se výsledky po každoroční aktualizaci nelíbí“. 

Upřímně, kdyby na olympiádě v Paříži měli disciplínu v nabíhání si na vidle, NFNZ by touto větou aspirovalo na „bednu“.

V reakci na jeho prohlášení se vzápětí poměrně hlasitě ozvala ředitelka vydavatelství Economia Lenka Černá s tím, že i když tituly jejího vydavatelství získaly známku nejvyšší, tak se jí „přístup NFNZ a MediaRatingu opravdu nelíbí.“ 

Kdo má zájem o bulvární pohled, toho může zaujmout, že současný ředitel NFNZ David Klimeš byl do loňského roku komentátorem právě v Economii a de facto tak byl podřízeným Černé. Pracovní rozchod obou stran podle našich informací navíc rozhodně nebyl vůbec idylický.

Zpátky k faktům: Ondřej Neumann a Lenka Černá (zde zase stojí za pozornost, že obě mediální osobnosti před časem zakládaly vydavatele webu Hlídací pes a Lenka Černá je stále v čele Správní rady této instituce), ale rozhodně nejsou jediní, kdo se vůči MediaRatingu ostře vymezili. 

Podle mediální manažerky a předsedkyně Dozorčí rady vydavatelství CNC Libuše Šmuclerové je MediaRating „potěmkiádou, která chce lidem vnutit své vidění mediálního světa, jež však nemá s realitou nic společného.“

Šéfredaktor titulů Blesk a Aha! Radek Lain pak pro INFO.CZ doplňuje, že by „celý MediaRating nejraději vytěsnil z mysli.“ 

Podle Laina se jedná o „manipulativní hodnocení, které pro odbornou veřejnost nemá žádnou výpovědní hodnotu“, což je podle šéfredaktora patrné nejen „z chyb ratingu“, ale i z „nevěrohodné metodiky“. 

„Věrohodnost mediálních produktů mají zajišťovat primárně jejich redaktoři a editoři, a jejich hodnocení by měli vystavovat sami čtenáři a uživatelé tím, že tyto zprávy buď konzumují, či nikoliv,“ je přesvědčený Lain.

Jinými slovy, opět jsme u toho, že MediaRating neměří to, co říká, že měří. Podle NFNZ chce žebříček hodnotit „míru dodržování základních novinářských norem“ u vybraných médií, jenže dělá to na základě ukazatelů, které prostě s kvalitou média vůbec nemusejí korespondovat.

Může tak docházet k situacím, že web s horší kvalitou novinářské práce má lepší hodnocení než web žurnalisticky kvalitnější, který si však „neoběhal“ všechny náležitosti – prostě proto, že se primárně soustředí na tu práci samotnou.

Blíže to popisuje bývalý šéfredaktor Deníku Roman Gallo, který v rozhovoru pro Borovan.cz ve své kritice MediaRatingu argumentuje právě důrazem na přílišný formalismus. 

„Autoři hodnocení si pro známkování médií subjektivně zvolili kritéria, která jen z části postihují to, nakolik média fungují profesionálně a důvěryhodně. V ratingu NFNZ tak může uspět médium, které sice bude publikovat clickbaitové články nebo zprávy manipulativní, zavádějící, ale pokud v nich budou formálně správně (podle kritérií NFNZ) uvedeny hypertextové odkazy, budou dva zdroje (bez ohledu na to jaké), titulek bude v souladu s textem, tak uspějí,“ uvedl před časem Gallo.

S důrazem na formalismus souhlasí i ředitel vydavatelství NextPageMedia (Finmag či Peníze.cz) Martin Vlnas. Rating podle něj „nijak nezohledňuje kvalitu obsahu z pohledu novinářských standardů, která by však měla být bernou mincí hodnocení“. 

„Byl bych raději, kdyby se více posuzovala kvalita obsahu jako takového, zatím hrají prim formální náležitosti. Navíc je třeba lépe postihovat neoznačené placené textové spolupráce proplouvající obsahem, psaní na objednávku a jiná novinářská selhání,“ doplňuje manažer.