Sžívání s novým týmem usnadňuje zvědavost, říkají Alexia Alexiou a Kamila Makhmudova

Řecká rodačka Alexia Alexiou spojila svůj profesní život s řízením rizik. Risk management studovala na univerzitě v Pireu a tomuto oboru se věnuje celou kariéru. Důvodem je náklonnost k matematice a především statistice, přičemž ve zmíněném oboru tuto svou vášeň může dobře uplatnit. 

„Vždycky jsem měla ráda matematiku a chtěla jsem najít oblast, kde se dá smysluplně aplikovat. Tak do mého života vstoupila statistika. Oblast řízení rizik dává možnost využít matematiku k tomu, aby společnost byla úspěšná při zachování bezpečnosti a solventnosti. A to je pro mě zajímavá rovnováha.“

S pracovním nasazením mimo svou domovinu nemá problém. Svým způsobem jí to přijde normální, protože oba její rodiče byli expati a podle Alexii to na ně mělo jednoznačně pozitivní vliv. „V tomto smyslu pro mě byli vzorem. Viděla jsem rozdíl v jejich mentalitě ve srovnání s ostatními lidmi. Odchod do zahraničí byl pro mě vždycky jednou z možností a v určitém okamžiku se to stalo správnou volbou. A tak jsem se ocitla v Praze,“ říká ke svému působení v české metropoli, které trvá již šest let. 

Rozhodnutí přesunout se do Česka napomohl fakt, že její partner dostal rovněž pracovní nabídku z Prahy. Jakožto specialistka na riziko dnes Alexia tvrdí, že sázka na Prahu byla méně riziková, než se původně domnívala. Pochybnosti a obavy z nového působiště rychle rozptýlil tým lidí, s nimiž v Praze pracuje. 

Kamila Makhmudovová pochází z Uzbekistánu, ale již během studií se stala světoběžnicí. Vzdělání ze západních univerzit včetně amerických ji mimo jiné pomohlo kolem roku 2000 do čela právního oddělení privatizačního úřadu Komise státního majetku v Uzbekistánu. Pak již následovala mezinárodní profesní dráha, kterou odstartovalo působení v International Finance Corporation, tělesa spadajícího pod Světovou banku. 

Pro IFC pracovala jak v regionu střední Asie, tak posléze na Balkáně, Blízkém východě či v Africe. Poté zatoužila po trochu usedlejším životě a od roku 2007 je členkou týmu rakouské banky Raiffeisen, od prosince 2021 je pak finanční ředitelkou  české divize. 

I ona ve vztahu ke své profesi hovoří o vášni: „Líbí se mi to. Mám možnost udávat strategický směr, podporovat podnik v jeho rozhodování. Dává mi to příležitost optimalizovat výkonnost a spolupracovat s celou bankou. Finance jsou něco jako krev v těle banky, takže mi to dává úplný přehled. Je to velmi zajímavé a vzrušující,“ říká Kamila. 

Vedle pracovní náplně si považuje též faktu, že z Prahy to má blízko do Vídně, kde má spoustu přátel.

S přesuny manažerů do zahraničních destinací je spojena nutnost přípravy na sžívání se s novými kolegy. Pro někoho běžná rutina, pro jiného mírně stresující záležitost.

Pro Kamilu nepředstavuje seznamování s novými lidmi zásadní problém. V době svého působení v IFC si zvykla na zahraniční „výsadky“, které byly leckdy velmi krátkodobé. 

„Práce pro Světovou banku znamená, že vás vysadí v nějaké zemi, a vy musíte během dvou, tří týdnů, možná několika měsíců, vytvořit projekt. Ale na místě máte mnohem méně času a musíte fungovat, řídit týmy a najít způsoby, jak tam dostat, co je třeba.“ 

Ačkoli střídání týmů kolem sebe považuje za přirozené a se startem spolupráce s novými kolegy nikdy neměla potíže, i ona zná momenty, kdy nepotřebuje být za každou cenu extrovertem a drží si odstup.

Také Alexia se považuje za jedince, který s budováním vazeb v nových týmech nemá problémy. Podstatné podle ní je nepřicházet do nového kolektivu s nepodloženými předpoklady. 

„Je to trochu náročné, ale rozhodně tam nejdu s představami toho typu, že tento člověk bude hrát tuto roli, tento člověk bude hrát jinou roli. To by mohlo vést ke spoustě předsudků a pochybným závěrům. Také mám někdy tendenci být trochu introvertnější, ale vědomě na tom pracuji a vždy se snažím přijít na to, jak se chovat, když vstoupím do nového prostředí, do nové kultury. A myslím, že být zvědavá skutečně funguje, hodně mi to v těchto situacích pomáhá,“ vysvětluje Alexia.

Až potud se může zdát, že obě dámy mají mnoho společného. Co však jejich profesní dráhy odlišuje, je fakt, že zatímco Alexia přišla z řecké pracovní pozice relativně národnostně homogenní do velmi mezinárodního pražského týmu, v případě Kamily to byl přesun od internacionálního týmu ve Vídni do převážně českého týmu v Praze. 

Jak ale Kamila říká, vyvozování jakýchkoli závěrů o jednotlivcích na základě národnosti či jiných šablon, jí není vlastní: „Vidím lidi úplně jinak. Bez ohledu na národnost máte přednastavené určité způsoby, jak se s věcmi vypořádat. Česko je v pohodě, lidé jsou otevření poznávání věcí a já se ve svém týmu nikdy nenudím. Ale upřímně řečeno, pracovala jsem v mnoha zemích a neviděla jsem prostředí, kde bych si řekla ‚aha, tohle je tak typické pro tuto národnost‘. Některé společnosti jsou trochu konzervativnější, jiné trochu otevřenější. Musíte to brát v úvahu, ale nemyslím si, že existuje soubor pravidel. Musíte mít určitou emoční inteligenci,“ myslí si Kamila. 

Dodává, že Česko jí připadá přátelské i z pohledu budování networkingu mezi ostatními finančními řediteli a dalšími partnery, s nimiž přichází do styku.

Alexia vyměnila řecký tým za kolektiv složený z 25 národností. Podle manažerky však šlo o menší změnu, než by se mohlo zdát. „Cítila jsem, že je to pro mě přirozené prostředí, a nemohu říct, že bych se v tomto ohledu setkala s nějakými potížemi. Pobyt v mezinárodním prostředí je pro člověka, který je od přírody zvídavý, jako pobyt na hřišti.“

Toto uvažování, v němž se zaměstnání staví na roveň zábavy na hřišti, může budit dojem lehkovážnosti, ale na druhé straně též přinášet nepříliš častý typ motivace, která může přerůst ve vášeň. Alexia takto pojímá celý účel zajišťovnictví jako oboru. 

„Líbí se mi, že zajišťovny mohou ve společnosti něco měnit. A líbí se mi i povaha mé práce, řízení rizik, která vlastně zajišťuje, že se tak bude dít i v budoucnu,“ pochvaluje si. Dodává však, že kvůli velké odpovědnosti spojené s vyhodnocováním rizik je důležitá odolnost a systematičnost.

Kamile na její profesi připadá nejpřitažlivější samotný fakt, že banky umožňují lidem růst a společnosti rozvíjet se. 

„Bez bank by mnoho podniků nikdy nezačalo podnikat, lidé by si nemohli koupit bydlení nebo financovat jiné nákupy. Bankovnictví vnímám jako nástroj, který umožňuje rozvoj, a viděla jsem to v mnoha zemích po pádu komunistických režimů. Banky na sebe braly riziko a přinášely lidem příležitosti. Z tohoto pohledu je to nesmírně motivující.“

Počítání, měření, odhady. To jsou úkony bytostně spjaté s profesí obou dam. Jak však upozorňuje Kamila – ačkoli lidé tíhnou k tomu mít vše změřeno a odhadnuto, často do reality promlouvají faktory, které předpovědět nelze, jako například covid či ruská invaze na Ukrajinu. 

„Proto je třeba mít k dispozici scénáře, i když se na takovou situaci nevztahují, protože ty se nedají předvídat. Musíte se však ujistit, že máte dostatečné ‚polštáře‘, a musíte se na to připravit,“ říká Kamila.

Podle Alexii je právě toto oblast, v níž je prostor pro kreativitu. „Proti nepředvídatelnosti budoucnosti můžete bojovat pouze pomocí scénářů. Může to znít pesimisticky, ačkoli já si to nemyslím, ale covid svým způsobem vnesl do našeho každodenního pracovního života prvek tvrdé reality. Svým způsobem mě hodně baví dumat nad takovými scénáři, aniž bych se z toho zbláznila. Je to zakotveno v podstatě toho, co dělám, a toto ‚co když‘ mě baví.“

Jak se manažerky dostávají zpět do formy v průběhu náročného období, které z nich vysává energii? Obě účastnice debaty používají podobný recept, v němž hrají důležitou úlohu koně.

„Jeden můj přítel kdysi řekl: ‚Čím je člověk starší, tím víc se musí zabývat hospodařením s energií.‘ A já s ním naprosto souhlasím. Pro mě to znamená dělat věci, které mě baví. Třeba včera jsem byla poprvé na hodině keramiky. Musíte dělat něco, co vám dobije baterky. A koně jsou pro mě přesně tou činností. Můj trenér mi občas říká Čingischánova dcera, protože prý mám silný posed. A musím říct, že často mám pocit, že takto získávám veškerou sílu koně,“ říká Kamila.

Alexia k tomu přidává, že jí dobře funguje kombinace síly (kterou představují právě koně) a klidu (který může zprostředkovat třeba pobyt u moře). 

„Je důležité vyváženě kombinovat prvky síly a klidu, je zajímavé najít svou roli v této rovnici. Nemusíte vždy sportovat nebo dělat něco extravagantního. K dobití energie stačí být v blízkosti toho, co vás skutečně zajímá,“ uzavírá Alexia.