Audioverze
Znáte dětskou hru na sekerku? Najdete na břehu rybníka co nejplacatější placák, vymrštíte jej co nejvýše do vzduchu a pak doufáte, že se placák otočí a kolmo, nikoli na placato, dopadne na hladinu, udělá takový dutý zvuk, jako když ostrá sekerka rozpůlí poleno, a při tom téměř žádná voda nevystříkne. Přesně tak má dopadnout i závodník ve skocích do vody – žádné žblunknutí, žádné vlny, dopad má být elegantní a nenápadný, jako placák řezající ostře hladinu rybníka Puškvorčák.
Jenže na olympijských hrách v Soulu v roce 1988 byla voda modrá jako safír, fenomenální americký skokan Greg Louganis opálený jako řecký hrdina (a také měl řecký původ) a skokanské prkno bílé jako pleť korejských žen, pro které je bílá barva znakem urozenosti, a proto tak rádi nosí slunečníky.
Jenže Greg Louganis se v jednom z prvních závodních kol odrazil do prkna, vystřelil do výše, sbalil se do klubíčka, pak natáhl nohy a dopadl na hladiny s opravdu velkým žblunknutím.
Kdyby takové žblunknutí s kamenem předvedli moderátoři podcastu HVĚZDNÉ VTEŘINY SPORTU novinář Pavel Vondráček u rybníka Sekera ve Třech Sekerách, kde trávil dětství, nebo historik profesor Martin Kovář na břehu rybníka Kníže v Jičíně, kde vyrůstal, stali by se oba terčem zaslouženého dětského posměchu.
Jenže tehdy v Soulu se nikdo nesmál cákancům vody, protože se vedle modré, bronzové a bíle barvy objevila ještě barva rudá – barva lidské krve. Zpočátku ji mnoho lidí na tribunách ani u obrazovek nezaznamenalo, až opakovaný záběr potvrdil, že se Greg Louganis praštil hlavou o prkno a rozsekl si kůži. On ale vylezl z vody a nechal se ošetřit. Všichni si oddechli.
Netušili ovšem nic o panice, které Greg Louganis propadl kvůli tomu, co se může stát. Ne jemu, ale ostatním skokanům, lékařům a všem, kteří mu pomáhali ošetřit zranění. Jen on znal své velké zdravotní tajemství a tehdy ještě netušil, že se bojí neoprávněně.
O co šlo? Proč propadal panice z malé rány na temeni hlavy? To zjistíte, až si poslechnete další díl podcastu o ikonických momentech historie s Martinem Kovářem a Pavlem Vondráčkem.
