Audioverze
Ten okamžik! Ten okamžik! Ten okamžik! Můžeme to opakovat do nekonečna, protože TEN OKAMŽIK vstoupil do fotbalových dějin a TEN OKAMŽIK se už nikdy nezopakuje, protože se nikdy opakovat nemůže. Nejde to z různých příčin, které v dalším díle podcastu HVĚZDNÉ VTEŘINY SPORTU rozebírají historik Martin Kovář a šéfredaktor INFO.CZ Pavel Vondráček.
Ten okamžik nastal v neděli 22. června 1986 na Aztéckém stadionu (Estadio Azteca) v Mexiku, v 16 hodin 55 minut místního času.
TEN OKAMŽIK trval pouhých deset vteřin, ale na jeho konci euforicky vybuchlo nejen sto čtrnáct tisíc lidí na stadionu a stovky milionů fanoušků u televize a rádia, ale i jeden patnáctiletý chlapec, stejně vysoký nebo stejně malý jako božský Diego Armando Maradona, který ten okamžik zařídil, který zápas prožívá u černobílé televize v zapadlé obci Tři Sekery na tehdejším česko-západoněmecké hranici.
Ten den se odehrály skutečné HVĚZDNÉ VTEŘINY SPORTU.
Někdy se to v životě sportu stane, že se vše smrskne v jeden okamžik, a to se tehdy stalo: v jednom zápase padl nejlepší gól fotbalových dějin a zároveň nejprasáčtější gól v historii fotbalu, proslulá „Boží ruka“.
Tu ale duo Kovář & Vondráček nerozebírají, soustředí se na GÓL STOLETÍ. Všímají si nejen politického pozadí zápasu Argentina vs. Anglie, samotného vstřelení gólu, ale také geniálního patetického komentáře Víctora Huga Moralese, přeslavného argentinského sportovního komentátora, původem ale rodáka z Uruguaye. Bez Maradonovy geniality, bez vypjaté politické atmosféry, bez latinskoamerického temperamentu, bez Moralesovo komentování by nikdy nebyl stvořen naprosto ikonický moment, který nelze překonat.
Emoce legendární zápas vyvolává i dnes, protože při komentování tohoto okamžiku se Vondráček s Kovářem tak rozhonili, že politický redaktor Vojtěch Kristen, částečný autista, vstal od svého stolu a šel se podívat do studia, co se tam hraje za zápas.
Možná budoucnost stvoří talentovanějšího fotbalistu než byl Maradona, možná bude vstřelen geniálnější gól, ale už nikdy se desítky jisker nespojí v takový plamen emocí, který Víctor Hugo Morales vystihl těmito slovy: „Génius, génius, génius! Góóól! Chce se mi brečet! Pane Bože, ať žije fotbal! Góóól! Diego! Maradona! Promiňte, vyhrkly mi slzy. Maradona v úchvatném zápase, v zápase století! Vesmírný draku (kosmická střelo), ze které planety jsi k nám přiletěl? Abys ponížil Angličany a aby naše země jako jediná obrovská zaťatá pěst skandovala za Argentinu! Bože, děkujeme ti za fotbal, za Maradonu, za tyto slzy, za 2:0 pro Argentinu.“
