Audioverze
Spolupracuje dlouhodobě s organizacemi Člověk v tísni a Transparency International. Jako advokát měl či má klienty z širokého sociálního, politického i ekonomického spektra: od anarchistů, squatterů, ekologických aktivistů až po společnost Sazka či pražský magistrát. Je vystudovaným politologem a odborným asistentem na katedře ústavního práva pražské právnické fakulty. A také je v širším výběru prezidenta republiky na ústavního soudce. „My jsme se rozhodli tu mít Ústavní soud, který je odlišný od obecné justice a důsledkem toho je to, že ta obecná justice se musí smířit s tím, že ten Ústavní soud jí do nějakých jejích konceptů zasáhne a úplně je obrátí,“ říká v dalším dílu podcastu Petra Dimuna advokát Pavel Uhl.
Podcast jsme s Pavlem Uhlem natáčeli v pátek, krátce před výročím událostí 17. listopadu. Nešlo se tedy Pavla, syna disidentů Petra Uhla a Anny Šabatové, nezeptat na jeho osobní zkušenosti z té doby. Byl ovšem velmi střídmý a držel se nadále své zásady, že na tyto věci nechce veřejně vzpomínat.
Kriticky se ovšem vyjádřil k tomu, jak se dnešní justice vyrovnává s některými konkrétními případy nezákonností.
„Když dnes dobíhají soudy, které trestají, nebo se pokoušejí trestat, anebo naopak netrestají případy 70. a 80. let, tak obecným pocitem z těchto procesů je, že ti, kdo to dnes dělají, jsou dost často lidé, kteří v té době buďto nežili, anebo byli úplně malí, anebo tu dobu vnímali úplně jinak a že ta justice nemá dostatečnou historickou erudici na to, aby to pochopila a interpretovala správně. Dnešní státní zástupce nebo soudce dokáže posoudit skutek, který se stal dneska, ale v okamžiku, kdy po nich chceme práci historickou, tak pro někoho, kdo se v tom orientuje trošku víc, to přináší spíše deziluzi, protože z jejich strany tam dochází ke spoustě dezinterpretací, nepochopení těch situací a podobně,“ uvedl k tomu v podcastu Dimun Pavel Uhl.
Protože Pavel Uhl patří mezi okruh kandidátů, kteří byli doporučeni tzv. konzultačním panelem prezidenta k nominaci na ústavního soudce, ptal jsem se ho i na věci s tím spojené. A protože jen pár dnů předtím proběhla debata senátorů s již nominovanou kandidátkou na Ústavní soud, soudkyní Ditou Řepkovou, využil jsem to a konfrontoval Pavla s některými názory, které na senátním ústavně-právním výboru zazněly.
Pavel Uhl tak například zčásti souhlasil s kritikou, která od Řepkové zazněla na adresu fungování českého trestního procesu. I on je třeba zastáncem větší kontradiktornosti řízení.
Pokud Uhl kritizuje státní zástupce, pak proto, že by neměli být „překlápěči návrhů“ od policie.
„Státní zástupci by mohli být kritičtější při vykonávání dozoru, tam by se spousta věcí vyřešila, takže se můžeme bavit o tom, zda má být státní zástupce překlápěčem návrhů na potrestání. Když kauza skončí u soudu zproštěním, říkám si, že kdyby ten státní zástupce byl kritičtější vůči postupu policie a víc se zamýšlel nad tím, co říká obhajoba, tak se to k tomu soudu ani nemuselo dostat,“ uvedl Uhl.
Je také zastáncem mnohem větší samostatnosti jednotlivých státních zástupců a jejich osobní odpovědnosti za konkrétní případy.
„Šel bych cestou větší odpovědnosti státních zástupců, větší pevnosti rozvrhu práce, že ty kauzy by napadly na jednotlivé státní zástupce a bylo by jejich odpovědností, do které by jim až na výjimky nikdo nemluvil, jestli to podají, nebo ne. Teď u většiny důležitých kauz je státní zástupce podroben vnitřnímu dohledu, pak i vnějšímu dohledu, spousta úkonů se aprobuje. To jsou věci, které by podle mne v té soustavě neměly být,“ říká k tomu v podcastu Dimun Pavel Uhl. A dodává, že skrze tzv. dohled mohou nadřízení vedoucí státní zástupci řídit politiku státního zastupitelství.
Kritický je Uhl vůči rozhodování Nejvyššího soudu. Ten totiž podle něho přistupuje v posuzování přípustnosti dovolání v civilních věcech tak, že odhlíží od specifik jednotlivých případů.
Uhl naopak nesouhlasí s kritikou, která na adresu Ústavního soudu zaznívá z části obecné justice, totiž že jeho tříčlenné senáty „unáší právo“, tedy že převrací systémově nastavenou judikaturu obecné justice.
A za zcela legitimní považuje i kritizovaný údajný aktivismus Ústavního soudu. Například nedávný nález ohledně podmínek úřední změny pohlaví, kdy Ústavní soud zrušil podmínku operativního lékařského zásahu znemožňujícího reprodukční funkci, považuje Uhl za správný.
V podcastu jsme se bavili ale i o tom, zda existuje něco jako právo oběti na spravedlivé potrestání pachatele či co říká na nálepku „levičák“, která ho provází a prozatím mu úspěšně brání v justiční kariéře.
