Audioverze
Tomáš Stehlík je z té generace kuchařů, kterým se v počátcích jejich kariéry naskytly do té doby nevídané možnosti v podobě pádu komunistického režimu a otevření hranic. Měl tak příležitost nejen sledovat rozvoj porevoluční gastronomie, ale i se na něm sám podílet. Ke zvýšení celkové úrovně podle Stehlíka přispěl příchod zahraničních hotelových řetězců. „Dalo to kuchařskému národu poznat nějaký řád a pravidla hry v oboru. Konečně jsme viděli, že je potřeba chodit do práce nějak oblečen a upraven, mít disciplínu a že není žádoucí, aby z kuchaře táhl alkohol. Ten dril byl v té době něco nového, ale jednoznačně dobrého,“ vysvětluje Stehlík s tím, že on osobně nicméně za pomyslnou „školu kuchařského života“ považuje vaření na zaoceánské lodi, na které vzpomíná v nové epizodě podcastu Chef Arena.
Ač byli podle Stehlíka všichni členové kuchařského týmu výletní lodi profíci, stejně si je management nejprve prověřil. „První měsíc všichni vařili jen pro posádku. Pak, až se ukázalo, že na to máte, jste mohl začít vařit pro cestující. Největší výzvou bylo odloučení od rodiny, angličtina a únava – ona je to nesmírně fyzicky náročná práce, kde makáte v kuse čtrnáct hodin denně několik měsíců bez dne volna,“ popisuje Stehlík práci kuchaře na lodi, s níž projel celý svět. „Když jsem se po prvním kontraktu, který trval osm měsíců, vrátil do jižních Čech, jen jsem poslouchal, jak tam každý hodinu u oběda nadával na práci a říkal jsem si, jak vůbec netuší, co to práce je. To mě motivovalo k tomu, že jsem si dal dva měsíce fyzické přípravy – běhání, posilování, ale i nastavení správného stravování a rozhodl jsem se vrátit se zase na půl roku na loď, tentokrát v plné kondici,“ vzpomíná Stehlík.
Jak vypadá den kuchaře na zaoceánské lodi a co se vůbec na plavbách vaří? Jak Tomáš Stehlík přičichl k asijské kuchyni, která se ho drží už přes dvacet let a jaké má plány s restaurací na Lipně, kde je nyní šéfkuchařem? Poslechněte si celou epizodu.
