Audioverze
Patrik Bečvář s úsměvem přiznává, že i v jeho třiceti čtyřech letech je stále dotazován na to, zda není na post šéfkuchaře příliš mladý. Věk mu ale dle jeho slov nikdy nebyl překážkou. Ostatně, jeho kariéra nabrala poměrně raketový start, když se již v roce 2013 stal kuchařem roku a úspěchy sklízel a stále sklízí i v rámci národního kuchařského týmu. Dnešní mladou generaci kuchařů ale podle Bečváře sužují četné neduhy. „Už moc neznají ani základy a když mají třeba ve větším měřítku krájet cibuli, tak remcají, že je to moc práce a nebaví je to. Přitom to je opravdu základ, není to tak, že vezmete nůž do ruky a už to jde, člověk se k tomu musí doslova prokrájet,“ říká Bečvář. „V gastronomii musí být určitá míra pokory, kolikrát musíte něco překousnout, že vás to nebaví. Ona to totiž mnohdy není úplná zábava,“ dodává.
K mladým kuchařům je nicméně dle svých slov Bečvář jako šéf shovívavý. „Když vidím, že se snaží, ale jen něco ještě neumí, tak přimhouřím oko. Ony jsou tři typy lidí – ti, co chtějí a můžou, ti, co chtějí a nemůžou, těm rád pomohu. Pak jsou ale i ti, co můžou, ale nechtějí. A na ty umím být zlý,“ říká v nadsázce Bečvář. V nové epizodě podcastu Chef Arena Bečvář rozebírá i to, že za nezájmem mladé generace o práci kuchaře jsou často špatné podmínky v kuchyni. „Já měl to štěstí, že jsem vždy pracoval v krásných a moderních kuchyních, kde nebylo vedro a byly odvětrané. Když ale vidím, kde někteří kuchaři musí pracovat, tak mají můj obdiv. Pak není divu, že to nikdo moc nechce dělat. Holt kuchařinu v dnešní době málokdo snese,“ uzavírá Bečvář.
Jak Patrik Bečvář zužitkovává zkušenosti ze soutěžního vaření? Proč ve svém aktuálním angažmá v Jizerských horách nevaří tradiční horskou kuchyni, ale třeba i tu asijskou? Poslechněte si celou epizodu.
