Michelinská hvězda mi utekla o dva měsíce. V USA bych dokázal vařit, ale ne žít s rodinou, říká Šáda

Karel Šimůnek

Marek Šáda je aktuálně šéfkuchařem v restauraci Jalta na pražském Václavském náměstí, má za sebou ale bohatou profesní historii nejen v českých restauracích, ale i v Českém národním domě v New Yorku. Tam přešel z pražské restaurace La Degustation, která krátce na to obdržela michelinskou hvězdu. „Vařil jsem tam ten rok, za který byla hvězda udělena, ale volali mi už do Ameriky po asi dvou měsících, že ji obdrželi. Takže jsem se na ni sice podílel, ale sám ji nedostal,“ vzpomíná Šáda.


Dnes je šéfkuchařem již několikátého prestižního podniku, přesto ale nemá Marek Šáda problém přiznat, že začátky v gastronomii pro něj byly krušné. „Po škole jsem šel do Flambée, ale neuměl jsem pořádně ani pesto, vždycky jsem do něj zapomněl něco dát a dostával za to čoud. Obecně prvních asi deset let bylo trochu peklo, člověku se občas chtělo brečet, a štvalo ho vstávat do práce, ale co jsem se vrátil z USA, tak jsem si mohl už vařit, co jsem chtěl a z čeho jsem chtěl, a začala to být vyloženě kreativní činnost a zábava. I ta jídla se myslím zlepšila, protože jsem na ně konečně měl čas,“ rekapituluje Šáda svůj profesní vývoj. Jak sám říká, milníkem pro něj bylo působení v Českém národním domě v New Yorku.

„Nebylo jednoduché vůbec otevřít v New Yorku otevřít restauraci. Dobrodružné bylo i hledání kuchařů, nedělají tam moc na smlouvy, tak se mohli ze dne na den sebrat a odejít, navíc to často ani nebyli profi kuchaři,“ popisuje trable se začátky v USA Šáda. „Pracovně se mi to tam líbilo, ale pro život s rodinou to v Americe moc není, když už tak asi ne v New Yorku, který je opravdu drahý,“ uzavírá Šáda.

Co sám nejraději Marek Šáda jí, co vaří doma a kde čerpá inspiraci? Proč se snaží připravovat pokrmy co nejjednodušeji? Poslechněte si celou epizodu.

sinfin.digital