Audioverze
Tak dlouho Karel Šimůnek neúspěšně zval do svého podcastu Chef Arena Pavla Mareše, až se rozhodl novou epizodu jet i s posilou v podobě Petra Hajného natočit k němu do jihlavské restaurace Tři Knížata. Mareš vzpomíná na to, že už když s vařením v srdci vysočinské metropole začínal, měl jasno, že klasické „hotovky“ a hospodská jídla zde vařit nebude. „Přišel jsem z Prahy do Jihlavy s tím, že to tady změním. A zpětně musím říct, že jsem toho lidi opravdu hodně naučil, byť jsme někde museli trochu ubrat. Filosofii ale máme stále stejnou, z ní jsme neuhnuli,“ říká Mareš.
Ač má Mareš bohaté zkušenosti a v restauraci zaměstnává i další kuchaře, netají se tím, že stále ho nesmírně baví pracovat v kuchyni a vyhrát si s každým jídlem. „I po všech těch letech mě to pořád baví a naplňuje. Jasně, už musím dělat i jiné věci a nejsem v kuchyni celou šichtu od rána do večera, ale co to jde, tak se tam klukům rvu,“ popisuje Mareš, jak pro něj kuchařina stále zůstává nejen prací, ale hlavně vášní. Po letech v oboru hodnotí i to, jak se prostředí a mentalita lidí v něm v čase proměnila.
„Když jsem začínal, gastro bylo úpně jiné. Každý se tenkrát pral o svoje místo, ve dne i v noci tím žil a chtěl něčeho dosáhnout, Teď - a tím nechci nikoho urazit - je to jiné. Pro spoustu kuchařů je to prostě tak, že jdou do práce a tím to končí. Dřív to bylo vyloženě o tom něčeho dosáhnout a jezdit po světě, šlo o prestiž. Peníze nehrály zas až takovou roli. To mi tam dnes trochu chybí,“ uzavírá Mareš.
Proč Pavel Mareš vůbec nelituje toho, že nemá tolik zahraničních zkušeností, ani toho, že vaří v Jihlavě a ne v Praze? Jaký světový rekord jen těsně nedrží jeho restaurace? Poslechněte si celou epizodu.
