REPORTÁŽ MICHALA BORSKÉHO I Existují lidé, kteří o nespravedlnosti mluví, a pak jsou tací, kteří jednají. Do Kruhu u Jilemnice jsem se vypravil za sedlákem Pavlem Janatou, který patří rozhodně do té druhé skupiny. Jeho rod v Podkrkonoší hospodaří přes dvě stě let a selský rozum mu velí, že některým věcem se prostě musí postavit čelem – ať už jde o fotbalového bosse, nebo bývalého prezidenta republiky. Snad právě z hluboké vazby k půdě a tradici pramení Janatova neochota mlčet, když se mu něco nelíbí.
Středeční propuštění Miroslava Pelty z vyšetřovací vazby po několika strastiplných dnech nic nemění na pohledu Pavla Janaty na známého fotbalového podvodníka.
„Mirek se radši nechá prohlásit za nepříčetného, než aby šel opravdu sedět. Sice ho teď pustili, ale už jen to čekání na to, jak to dopadne a jestli tam nebude muset znovu, stojí v jeho věku za prd,“ říká Pavel Janata na adresu muže, kterému se podařilo vyvléknout z tepláků minimálně do doby, než bude rozhodnuto o jeho dovolání ve známém případu dotačních podvodů ve sportu.
Na větrné hůrce nad podkrkonošskou obcí Kruh si podávám ruku se sporým sportovním chlapíkem s jiskrou v oku, který na svých 62 roků nevypadá. Cedule u cesty, kde začíná jeho „panství“, hovoří jasnou řečí: „Komunistům, bolševikům, Peltovi, Zemanovi a podobným ubožákům vstup přísně zakázán!“ To zní dobře.
Facka, která sedla
Většina národa si ho pamatuje kvůli jednomu červnovému dni roku 2013. Tehdy se rozhodl, že nestačí jen číst v novinách o korupci ve fotbale. „Už tenkrát jsem byl bytostně přesvědčen, že Pelta nepochybně stojí za nějakým rozkrádacím systémem,“ vzpomíná. Když se dozvěděl, že „cinklý jaro Mirek“ má dorazit do nedalekého Jablonce nad Jizerou, bylo rozhodnuto. „Pojal jsem nutnost mu jít do očí říct, co si o něm myslím.“
Nasedl na kolo, ujel 25 kilometrů, a aby se posilnil proti Peltově ochrance, dal si pár „bambusů“ = červené víno s colou. Po skončení přátelského zápasu vběhl na hřiště. Vše mohlo skončit jen slovní výměnou, ale pak přišel zlomový moment.
„Když už Pelta viděl, že bodyguardi přibíhají, udělal zásadní chybu. Řekl: ‚Zbavte mě ho.‘ V tu chvíli jsem dostal ten finální impuls.“ Následoval chvat pod krkem, plivanec do tváře a strkanice, která skončila na zemi. „Chroptěl vedle mě a neskutečně smrděl,“ dodává Janata s klidem. Pokuta 1000 korun byla jen malou daní za to, že jako jediný udělal to, o čem tisíce lidí jen silácky žvanily v hospodách.
Tento incident Janatu definitivně odklonil od fotbalu, ale na sport nezanevřel, což dokládá pohled na jeho notně opotřebované běžecké boty. Dnes je vášnivým fanouškem ragby. „Uchvátila mě ta kamarádskost, to nesimulování, to neválení se po zemi. To je na ragby úplně skvělý.“
Lejna na Hrad!
Janatův smysl pro spravedlnost se ale nezastavil u fotbalu. Jeho největším terčem se v posledních letech stal – dnes už naštěstí bývalý – prezident Miloš Zeman. A protože Janata je člověk činu i kreativity, vytvořil na svém pozemku dílo, které nelze přehlédnout: na plášti obrovské, padesátikubíkové cisterny na vodu vytvořil výpravnou grafiku osmi obrazů pod souhrnným názvem „100 let republiky: od Masaryka k praseti.“ Trochu opršelou, ale stále velmi poutavou výstavku můžete v Kruhu u Jilemnice obdivovat v režimu 24/7.
Je to svérázná, drsná a nekompromisní kronika života bývalé hlavy státu. Najdete tam všechno: Zemanův vstup do KSČ na Leninovy narozeniny v dubnu 1968, jeho duchovní účast na mlácení studentů na Národní třídě v přestrojení za policistu pohotovostního pluku, i nechvalně proslulou virózu u korunovačních klenotů. Vrcholem je pak scéna, kde Zeman „vylizuje řitní otvor Putinovi, a Putin si pochvaluje, že takhle vycvičeného českého prezidenta neměl ani Brežněv.“
Tato vizuální facka ale Janatovi nestačila. Za Zemanova druhého prezidentství spustil iniciativu, která měla Hradu doručit velmi hmatatelný vzkaz. „Moje kráva Malena, když viděla tu prasečí epopej na cisterně, pojala potřebu mu taky něco poslat. Tak jsme Zemanovi poslali lejno od naší krávy.“
Zrodila se výzva „Lejna na Hrad“: „Bylo potřeba, aby prezident věděl, co si o něm lidi myslí,“ vysvětluje s odstupem Pavel Janata.
Za opakované zasílání této pozornosti bývalé hlavě státu (i po skončení Zemanova mandátu) byl ekologický chovatel velkého stáda krav samozřejmě popotahován bezpečnostními orgány. „Přiřítila se sem i jednotka z oddělení extremismu; když ale zjistili, co jsem zač, případ odložili a omluvili se mi, že přijet museli,“ vzpomíná u své výstavky Pavel Janata.
Kde se zášť k Zemanovi vzala? „Začalo to už v době vzniku opoziční smlouvy, pokračovalo přes pomlouvání Peroutky, ruské placení jeho volební kampaně, lezení do zadku světovým diktátorům po nekonečné krytí lidí jako Mynář a Nejedlý. Hovna jsem mu posílal každý rok, ale ani nepoděkoval,“ hodnotí neúnavný občanský aktivista Zemanovu charakteristickou nevděčnost.
Náhradníci se rýsují
Letos se Pavel Janata rozhodl trochu obměnit sortiment a ruskému kolaborantovi Zemanovi dorazily poštou kozí bobky. Proč ta změna? „Tak to je takové posílání perel sviním. Můj syn má kozla, a ten chtěl taky vyjádřit svůj názor,“ směje se bodrý venkovan na stráži demokracie a svobody slova.
Ani tentokrát se to neobešlo bez obálky s modrým pruhem v poštovní schránce. Odesílatel byl ochrannou službou exprezidenta oznámen za přestupek proti občanskému soužití, kterého se měl dopustit právě zasláním balíčku se zapáchajícím obsahem.
„Ven to ale cítit nebylo, ukryl jsem to do třech mikrotenových pytlíků a opatřil dopisem pro Miloše,“ bránil se v odvolání aktivista, kterému byla vyčítána nevhodná forma sdělování svých názorů. „Když se někdo chová jako prase, musí být schopen strpět kritiku příslušné úrovně,“ popisuje Janata další z odvolacích argumentů. Místně příslušný úřad mu dal skutečně za pravdu a řízení, v němž se hrálo o pokutu 2000 korun, zastavil.
Na otázku, zda Pavel jednou půjde Zemanovi na hrob, je odpověď jasná: „Půjdu se mu tam vykálet. Nebo aspoň vymočit.“
Tím jsme se ale dostali k ožehavé otázce – kdo má šanci stát se adresátem proslulých Janatových balíčků, až tady už Zeman nebude: „Kandidátů je celá řada a výběr si zatím nechám pro sebe,“ usmívá se šibalsky pod knírek občan Kruhu u Jilemnice. „Soudruh Babiš by si to určitě zasloužil, a když jsem viděl, jak jde Turek ke Klausovi, tam to páchlo Ruskem na sto honů. Ale jak říkám, kandidátů je víc,“ nemíní nás připravit o moment překvapení Pavel Janata.
Jeho příběh je příběhem člověka, který je neoddělitelně spjat s místem, kde žije. Člověka, který ctí své předky a zároveň cítí zodpovědnost za budoucnost. Ať už si o jeho metodách myslíte cokoliv, jedno je jisté: Pavel Janata je důkazem, že selský rozum a odvaha ještě nevymřely.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
