VZPOMÍNKA MICHALA BORSKÉHO I V prvních samostatných českých parlamentních volbách v roce 1996 uspěla do té doby relativně okrajová Sociální demokracie. Stalo se tak díky intenzivní volební kampani, během které lídr strany Miloš Zeman objížděl republiku ve starém autobusu značky Karosa a setkával se s občany na velkých shromážděních. S geniálním tahem přišel proslulý šíbr Miroslav Šlouf, který si však nápad na autobus půjčil jinde.
„Václave, dobrý let!“, stálo na střeše postaršího hranatého autobusu Karosa C 734, který lobbistický mág Miroslav Šlouf proměnil v „Zemák“. Vzkaz směřoval k Václavu Klausovi, který na mítinky létal helikoptérou a na střeše Zemáku si ho tedy mohl dobře přečíst.
Začátek druhé poloviny 90. let se nesl v duchu pozvolného střízlivění z divokých privatizací a všeobecně rozjuchané porevoluční doby plné nových nadějí a iluzí. Do úlohy samozvaného hlavního „uklízeče“ Augiášova chléva se na politické scéně stylizovala Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) vedená charismatickým inženýrem Milošem Zemanem.
Bezskrupulózní intelektuál a dnešní ruský kolaborant tenkrát poprvé vsadil na totální negaci práce dosavadních vládních stran (ODS, ODA, KDU-ČSL – pozn. red.) a lidovým jazykem na náměstích vysvětloval, že s ČSSD přijde prakticky ráj na zemi.
Do velké míry uspěl i proto, že vládní koalice – a zejména ODS v čele s další „legendou“ Václavem Klausem – nedokázala na opoziční agresivní kampaň najít odpověď. Kam přijel Zemák, tam bylo plno a ačkoli sociální demokraté tehdy ještě volby nevyhráli, udělali rozhodující krok k pozdějšímu panování. Dnes už legendární autobus na tom měl lví podíl.
Polský nápad
S nápadem na volební autobus přišel na sklonku roku 1995 Zemanův spolupracovník Miroslav Šlouf. Jednalo se tehdy o u nás neznámý způsob kontaktní předvolební agitace. Šlouf se nechal inspirovat předvolební kampaní pozdějšího polského prezidenta Aleksandra Kwaśniewskeho. Sám Zeman byl prý k tomuto nápadu zpočátku skeptický, ale nakonec se nechal přesvědčit.
Původní autobus Zemák byl vůz Karosa C 734 z roku 1985, který byl z běžného linkového autobusu upraven podle potřeb ČSSD – disponoval 15 sedadly, kuchyňkou, sociálním zařízením, počítačem, faxem i mobilním telefonem. A samozřejmě objemnou ledničkou na nápoje.
Sám hranatý autobus z Vysokého Mýta byl svého druhu legendou už v době, kdy Zemák poprvé vyjel. Češi jej důvěrně znali z cest do práce, na školní výlety i na zahraniční dovolené. Od výroby prvních funkčních prototypů na začátku 70. let uplynulo do zahájení sériové výroby nového hranatého autobusu dlouhých osm let.
V červnu 1981 pak zaměstnanci během dovolené museli výrobní linku povinně-dobrovolně přestavět, aby do konce roku vznikly první kusy nové linkové Karosy C 734.
Jak už to u nás bylo zvykem, ze základního modelu autobusu bylo nezbytné odvodit modifikace pro všechny typy užití. Základ obstarával dvoudveřový linkový model C 734, dálkové modifikace LC 735 a LC 736 měly vyšší sedadla a další vylepšení, včetně individuálního osvětlení a přívodu vzduchu k jednotlivým místům k sezení.
Karosy řady 700 poskytly české veřejnosti neocenitelné služby v dobách euforie i střízlivění z prvních porevolučních let. Pro tradiční vysokomýtskou továrnu byly něčím podobným jako Favority pro Škodu, protože se také díky nim zdařilo celý podnik úspěšně privatizovat a najít pro něj silného zahraničního partnera.
Zprvu jím byl Renault, později přerozený v evropské konsorcium Irisbus, které nakonec ovládalo italské Iveco. Právě pod touto věhlasnou značkou vyjíždí dnes autobusy z vysokomýtských linek. Karosy už to ale nejsou.
Místo růženky horký brambor
Celý vyřazený autobus z ČSAD byl po nezbytné renovaci polepen tehdejšími modročervenými pruhy a logem ČSSD, přední i zadní strana vozu byla označena nápisem „Zemák turné '96“. Poslední úpravou bylo zhotovení už zmiňovaného nápisu na střechu autobusu, který zněl „Václave, dobrý let! Miloš“.
Autobus se měl původně jmenovat „Růženka“ podle růže, kterou měla ČSSD ve svém logu. Nakonec bylo rozhodnuto o názvu Zemák, což se dalo interpretovat nejen jako „Zemanova Karosa“, ale zároveň se jedná o synonymum pro bramboru.
Miloš Zeman to tehdy vysvětloval takto: „ČSSD vždy byla stranou oslovující spíše lidi, kteří konzumují základní potraviny – brambory, mléko a obilí, než ty, kteří se živí kaviárem a šampaňským.“ Pravda, autobusem polepeným těmito komoditami by asi naštvaný lid na náměstích politici zrovna neoslovili.
Od Foldyny k Troškovi
Zemák byl oficiálně pokřtěn na mítinku v Pardubicích ve čtvrtek 29. února 1996 za účasti přibližně 200 diváků. Hned další den odstartoval v Brně volební kampaň ČSSD a postupem času se stal obrovskou atrakcí. Prostě trefa do černého. Během tří měsíců kampaně urazil přes 16 tisíc kilometrů, zavítal do 538 obcí a v jeho blízkosti bylo uspořádáno 817 shromáždění, běžně i několik za den.
Na palubě se během přejezdů pod Zemanovou pověstnou taktovkou veselo pilo a hodovalo. O dění na palubě se dodnes tradují hotové legendy. Všechny se shodují na jednom: ať už Miloš Zeman, jemuž osobní alkoholický servis zajišťoval Miroslav Šlouf, požil jakékoli množství lihovin, kdykoli vystoupil před Zemák a hovořil k davu, nebylo to na něm ani za mák poznat. V této disciplíně se pozdější český premiér a prezident zhoršil až později, viz kauza „chřipka u korunovačních klenotů“.
Díky „Zemáku“ se do té doby méně výrazná ČSSD v nadcházejících volbách zásadně prosadila a Miloš Zeman získal post předsedy sněmovny výměnou za tichou toleranci vládního programového prohlášení. O dva roky později se autobus opět zapojil do kampaně a pomohl ČSSD dosáhnout jednoznačného vítězství, opět „vylepšeného“ nadstavbou v podobě nechvalně známé opoziční smlouvy.
Ani to ale nebyl konec původního Zemáku. V roce 2004 tento (již téměř dvacetiletý) autobus využil dnešní espéďák, xenofob a ruský kolaborant Jaroslav Foldyna z ČSSD při své kandidatuře na hejtmana Ústeckého kraje. Po skončení své „politické dráhy“ přešel autobus do soukromého vlastnictví a sloužil například jako zázemí na hudebních festivalech.
V roce 2006 byl nabídnut k prodeji za 300 tisíc korun. Zájem projevila i skupina umělců, která plánovala jeho veřejné zničení jako uměleckou akci. Nakonec ho koupilo zemědělské družstvo v Hošticích, obci známé díky Troškově filmové trilogii „Slunce, seno...“, kde je příležitostně využíván dodnes. V roce 2017 Hoštice navštívil prezident Zeman, ale jen prošel kolem, aniž by se zastavil.
Další „Zemáky“ tolik neuspěly
Název Zemák se stal takovou ikonou, že bylo celkem logické, že s podobným, ač už moderním autobusem vyrazila v roce 2010 do volební kampaně Zemanova strana SPOZ (Strana práv občanů – Zemanovci). Tentokrát šlo o německý vůz MAN, pokřtěný 7. března v Praze na Chodově. Později se objevily i „Zemáčci“ (mikrobusy) nebo dokonce volební vlak.
Koncept volebního autobusu inspiroval i jiné strany. V roce 2002 vyrazila na turné ODS s obrandovaným londýnským „doubledeckerem“ a v roce 2004 ve 14 modrých autobusech. Z Prahy s nimi do regionů vyjeli kandidáti ODS pro krajské a senátní volby.
Všechny vozy se sjely před Obecní dům, kde předseda ODS Mirek Topolánek odstartoval hlavní část kampaně. Autobusy pak jezdily na běžných linkách jednotlivých dopravců až do voleb. Po volbách se polepené autobusy zase vrátily do původní podoby.
V roce 2006 pomohl tehdejší britský labouristický premiér Tony Blair vůdci ČSSD Jiřímu Paroubkovi s pronájmem dvou vyřazených londýnských doubledeckerů. Autobusy pro volební účely upravila vyškovská firma Vydos a pronajala ho sociálnědemokratickému podnikateli Radimovi Svobodovi na dva měsíce za 290 000 korun. Lak už byl oranžový v duchu dobových barev ČSSD.
Můžeme se jen dohadovat, s jakou dekorací by letos do kampaně vyjeli kandidáti Stačilo!, SPD nebo Motoristů, kdyby se rozhodli pro tento osvědčený dopravní prostředek. Raději si to snad ani nepředstavovat.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
