Izrael je svou velikostí srovnatelný s Českou republikou. Na jeho území probíhá vleklý konflikt mezi arabským a židovským obyvatelstvem, do kterého v minulosti významně zasáhly svými aktivitami i komunistické země v čele se Sovětským svazem. Ten se po krátkém spojenectví s Izraelem v počátku jeho existence od něj nakonec odvrátil a novým strategickým spojencem židovského státu se stala Francie a později Spojené státy americké.
V situaci permanentního ohrožení musí být Izrael schopen uhájit vlastní existenci a demokracii. V regionu vybudoval bohatou, prosperující a technologicky vyspělou společnost. Země patří k významným centrům výzkumu, vývoje a inovací v mnoha oblastech.
Vývoj systému Windows, počítačových čipů, instant messagingu, mobilního telefonu a mnoha lékařských přístrojů má významné kořeny právě zde. Jen málokdo z nás prožije den, aniž by nevyužil technologie vyvinuté nebo zdokonalené v Izraeli.
Vysoká úroveň vzdělání umožňuje produkci kvalifikované pracovní síly z řad Izraelců a izraelských Arabů. Okolní země v regionu jako například Sýrie se svým ropným bohatstvím a strategickým partnerstvím se Sovětským svazem, resp. dnešním Ruskem, nedokázaly okopírovat izraelskou cestu.
Vleklý konflikt z dob studené války, kdy mezi sebou soupeřily USA se Sovětským svazem, rezonuje v regionu dodnes a proti Izraeli stojí Teherán s tichou podporou Moskvy. Konflikt se díky technologiím přenesl na globální úroveň a v současné době eskaluje na svobodné půdě amerických a západoevropských kampusů. V této eskalaci hrají důležitou roli dezinformační operace autoritářských režimů.
Osa Moskva–Teherán: stejně jako kdysi za studené, tak i dnes za horké války
Prostřednictvím dostupných archivů z dob studené války lze současné dění lépe pochopit. Dnešní situace se v mnoha případech opakuje a obdobně jako začátkem osmdesátých let. SSSR rozmístil jaderné zbraně ve východní Evropě a USA reagovaly rozmístěním svých raket v západní části Evropy – tehdy Moskva masivně podpořila „mírové“ iniciativy na Západě, které freneticky obviňovaly Washington z eskalace.
Tyto operace představovaly významný úspěch Kremlu na poli dezinformační války. Američané ve svých interních dokumentech konstatovali, že „Sověti jsou znalci a umí své strategie a politiky realizovat tak, aby se jevily kompatibilní, paralelní, resp. v souladu se zájmy mírových, enviromentálních a dalších aktivních skupin na Západě a v rozvojových zemích…“
Americká zvláštní zpráva z října 1981 o sovětských podvrzích, dezinformacích a politických operacích proti svobodnému světu neztratila ani dnes na své aktuálnosti. Mimo jiné uvádí, že „způsoby, které Moskva využívá, zahrnují kontrolu tisku v zahraničí, přímé a částečné padělání dokumentů, používání dohadů, pomluv, pozměněných faktů a lží, využívání předních mezinárodních a místních organizací, utajeného rozhlasového vysílání, vytěžování jedinců ze státní, akademické, politické, ekonomické a mediální sféry jako spolupracovníků k ovlivňování politiky státu.“
Archivní dokumenty z provenience StB lze pro srovnání použít k popisu dnešní situace, kdy levicové síly volají po „globálním“ zničení kapitalismu. Například v podkladech ministra vnitra z roku 1963 pro plénum ÚV KSČ čteme:
„Současná etapa všeobecné krize kapitalismu je mimo jiné krizí imperialistické ideologie. Nijak to však nesnižuje její nebezpečnost. Máme co činit s velmi zkušeným nepřítelem, který se opírá o mohutné prostředky, o sílu tradic, přežitků atd. Změna v poměru sil na světovém fóru ve prospěch míru a socialismu, jakož i mocné prostředky obrany, jimi disponuje socialistický tábor a především SSSR, činí pro realisticky myslící část politiků předních imperialistických států, světovou termonukleární válku příliš riskantním prostředkem záchrany kapitalistického výrobního způsobu.
Jedním z hlavních prostředků boje vedle špionáže se stává ideologická diverze a podvratné psychologické operace. Imperialističtí ideologové, neschopní formulovat vlastní ideovou platformu, rovnocennou komunismu, která by byla přitažlivá pro pracující masy, zaměřují se na zesílené překrucování a pomlouvání komunistické ideologie…“
Aktivní opatření byla propojena se zahraniční politikou východního bloku a byla schvalována nejvyšším politickým vedením. V blízkovýchodním konfliktu Praha vojensky podporovala Organizaci pro osvobození Palestiny, režim v Sýrii a Egyptě. Praha stála rovněž i za řadou dezinformačních operací proti USA, Izraeli a jejím spojencům v regionu.
Pražská dezinformace na pozadí teroristického incidentu
Dne 20. srpna 1978 došlo v Londýně k přepadení autobusu převážejícího posádku izraelské letecké společnosti El Al z letiště do hotelu. K odpovědnosti se přihlásila Lidová fronta pro osvobození Palestiny. Následné vyšetřování odhalilo, že útok byl veden odštěpeneckou skupinou Organizace pro osvobození Palestiny.
Incident byl jedním z mnoha podobných útoků, které měly za cíl vyvíjet tlak na Izrael a získat pozornost pro „palestinskou věc“. Teroristické útoky v té době byly součástí dlouhodobého izraelsko-palestinského konfliktu a měly výrazný dopad na mezinárodní vztahy a bezpečnostní opatření v mnoha zemích. Při incidentu zahynul jeden člen palubního personálu, jeden terorista a devět Izraelců bylo těžce zraněno. Po incidentu Izrael velice ostře kritizoval bezpečnostní opatření Britů jako naprosto nedostatečné a tato událost narušila britsko-izraelské vztahy.
