HISTORIE BRITSKÝCH KONZERVATIVCŮ | Když Sir Alec Douglas-Home z předchozího dvanáctého dílu našeho seriálu prohrál v říjnu 1964 jako lídr britských konzervativců parlamentní volby s labouristy, v jejichž čele stál Harold Wilson, došlo ve vedení strany logicky ke změně. V červenci následujícího roku se stal novým šéfem toryů Edward Heath, který stranu po šesti letech v opozici přivedl v červnu 1970 k vítězství ve volbách a pro následující čtyři roky se stal ministerským předsedou. A právě o něm je tento třináctý díl seriálu o historii britských konzervativců.
Odložený návrat toryů k moci
Konzervativci čekali na návrat k moci od podzimu 1964 téměř šest let, což byla na jejich poměry dlouhá doba. V prvních volbách, do nichž Heath stranu vedl, na konci března 1966, mu totiž „Beatle Prime Minister“ Harold Wilson uštědřil hořkou porážku.
Labouristé tehdy získali v Dolní sněmovně 364 křesel, zatímco toryové jich „urvali“ jen 253; Heathovi kandidáti navíc obdrželi o jeden a tři čtvrtě milionu hlasů méně v celonárodním měřítku, což sice nebylo rozhodující, ale mělo to značnou vypovídací hodnotu.
Wilson tak rázem měl dalších pět let na – vzhledem ke sněmovní majoritě – poměrně „klidné vládnutí“ a pokoření konzervativci zůstali v opozici.
O pět let později, v polovině června 1970, již bylo všechno jinak. Britové, pociťující první záchvěvy pomyslné kocoviny ze „swingujících“ šedesátých let (Swinging Sixties) i únavy z relativně dlouhého vládnutí socialistů, dali ve sněmovně (630 křesel) nepříliš velkou, ale přesto jasnou většinu konzervativcům (330 mandátů), zatímco do té doby vládnoucí labouristé museli odejít do opozice (288 mandátů); liberálové vybojovali jen 6 křesel, tj. polovinu z předchozích voleb.
Pro labouristy byla porážka o to trpčí, že na základě zákona s názvem Representation of the People Act z předchozího roku, který sami prosadili, mohli poprvé volit lidé obou pohlaví starší osmnácti let. Mladá generace, na niž spoléhali, jim ale k očekávanému vítězství nepomohla a do Downing Street číslo 10 se stěhoval nový nájemník, plný odhodlání změnit ostrovní stát k lepšímu podle svých představ.
Zázračný vzestup syna služky a tesaře
Edward Richard George Heath (1916–2005), známý v politice i mezi přáteli jako Ted Heath, se narodil v přístavním městečku Broadstair v Kentu coby syn tesaře a domácí služky, což byl velký rozdíl a handicap oproti jeho předchůdcům.
Vzhledem k nadání a silné vůli ale mohl studovat na gymnáziu (Chatham House Grammar School) v kentském Ramsgate. A poté, díky poměrně velkorysému stipendiu, i na oxfordské Balliol College (filozofii, politologii a ekonomii), což mu naopak dalo velkou šanci na uplatnění a kariéru, o nichž mohl v raném dětství jen snít.
Politika si mladého Teda našla v divokých třicátých letech téměř sama. Jeho sympatie si – jeho původu navzdory – získali konzervativci, jakkoli k nim měl řadu výhrad, mimo jiné vůči jejich politice appeasementu (usmiřování agresorů v čele s hitlerovským Německem).
O nadání mladého Heathe pro politiku nebylo pochyb (již během vysokoškolských studií se stal prezidentem Oxfordské univerzitní konzervativní asociace), avšak, pro něj příznačně, jako kandidát studentů, kteří podporovali v občanské válce, která hýbala Evropou, španělské republikány, nikoli Frankovy pučisty. K Heathovu jasně proti-appeaserskému postoji přispěly i jeho cesty po Evropě včetně Německa a Španělska.
První léta druhé světové války strávil Ted Heath na „diskusním turné“ ve Spojených státech amerických. Ve třetím válečném roce 1941 ale vstoupil do armády, konkrétně k dělostřelectvu a účastnil se operace Overlord, tj. vylodění spojenců v Normandii 6. června 1944.
Po skončení války pracoval jako státní úředník na ministerstvu letectva, poté jako editor The Church Times a následně jako nižší manažer v bance Brown, Shipley & Co. To již ale se systematičností sobě vlastní usilovně pracoval na politické kariéře a výsledkem bylo zvolení do Dolní sněmovny za konzervativce v Bexley v jihovýchodním (Velkém) Londýně.
Jenom málokdo tehdy tušil, že právě v tom okamžiku fakticky začala jedna velká politická kariéra.
