HISTORIE BRITSKÝCH KONZERVATIVCŮ | Počínaje rokem 2010, kdy se stal britským premiérem David Cameron (o jeho vládě pojednával minulý, předposlední díl našeho seriálu), vstoupili konzervativci do období, které na počátku letošního léta skončilo jejich nejpotupnější porážkou ve všeobecných volbách. S výjimkou roku 1945 (s labouristy) a z počátku 20. století (s liberály). A hlavně s výjimkou „johnsonovského vzepětí“ z roku 2019, kdy dosáhli naopak velkého volebního triumfu, se v zásadě jednalo o z jejich pohledu poměrně smutnou éru.
Na finální hodnocení čtyř konzervativních předsedů vlád z let 2016–2024 (Theresy Mayové, Borise Johnsona, Liz Trussové a Rishiho Sunaka) si budeme muset kvůli nezbytnému časovému odstupu ještě nějakou dobu počkat. Něco k tomu ale můžeme říct už teď.
Za prvé: Nešťastná Theresa Mayová
Když na jaře 2016 po prohraném referendu o brexitu, tj. o odchodu ostrovního státu z Evropské unie, rezignoval premiér a šéf toryů David Cameron (* 1966; v čele vlády v letech 2010–2016), zdálo se, že na pomyslný „trůn“ usedne jeho logický nástupce a jeden ze strůjců brexitu, někdejší londýnský starosta Boris Johnson.
Neschopnost „strávit“ překvapivý výsledek referenda, k němuž sám významně přispěl, a zrada několika nejbližších spolupracovníků v čele s Michaelem Govem, ale Borisovu „korunovaci“ na čas odložily. Předsedkyní vlády, po Margaret Thatcherové druhou ženou v této funkci, se nakonec stala Theresa Mayová (* 1956), která ve volbě porazila Andreu Leadsomovou.
Zatímco jako ministryně vnitra (2016–2016) si Mayová, absolventka geografických studií na oxfordské univerzitě a manažerka v Bank of England, vedla poměrně zdatně, funkce ministerské předsedkyně v dramatických, překotných časech zjevně přesahovala její možnosti.
Bylo tomu tak ze tří důvodů: za prvé neměla pevné zázemí v Konzervativní straně, kde si úspěšně budoval nástupní pozici budoucí premiér Boris Johnson; za druhé neměla dostatek vůdcovských schopností (Art of Leadership) ani charismatu pro veřejnost (proto také vyhrála volby do Dolní sněmovny v roce 2017 jen těsně) – nemluvě o tom, že za třetí: brexitové časy vyžadovaly vpravdě buldočí zaťatost a vytrvalost, kterých se Mayové rovněž nedostávalo.
A tak poté, co nedokázala natřikrát prosadit svoji představu o uspořádání vztahů mezi Spojeným královstvím a Evropskou unií, zlomená a nešťastná Mayová na svou funkci rezignovala.
