RECENZE MICHALA BORSKÉHO | Vypravili jsme se napříč Německem a zpět zjistit, co obnáší dálkové cestování s elektromobilem, který je na to stavěný. KIA EV9 je totiž nenápadným hi-tech Trägerem v otázce fakt rychlého nabíjení.
Coby nerudný elektroskeptik usedám do zadní části obří elektrické ledničky jménem Kia EV9. To je, prosím pěkně, obrovský hranatý elektromobil s lokomotivní silou 384 koní a 700 Newtonmetrů. Vejde se do něj až sedm lidí, může mít modrý kožený interiér, což je krásné, a taky spoustu desítek dalších fíčur, které byste od mainstreamového Korejce nečekali. Postupně se k nim dostaneme.
Není čas ztrácet čas
Řídit rád nechávám dva kolegy motoristické novináře, kteří jsou přes elektro kovaní odborníci, a sám se během cca 700 km dlouhé cesty do porůrského Essenu soustředím na vlastní život a práci. S povděkem musím kvitovat, že přinejmenším na dálnici je Kia EV9 vůbec prvním elektromobilem v mém životě, v jehož útrobách netrpím za jízdy kinetózou – nepříjemnou cestovní nemocí, na kterou se k potlačení nutkání každou chvíli „vrhout“ užívá kinedryl.
Láďa za volantem nejede s Kiou jako s autobusem, jak se zpívá ve známé odrhovačce, nýbrž spíš jako s ukradeným autem, ale stejně je to „highway king“ – 180 km/h na německé dálnici je jeho standard a já si tak nějak říkám, že cestou budeme několikrát hledat, kde auto rychle nabít.
Na smluveném místě se skutečně sjíždíme s ostatními osádkami naší výpravy a já, v očekávání dlouhé pauzy, během níž budou kilowatthodiny vpluovat do akumulátorů, opouštím kolegy a v poklidu usedám s laptopem ke stolku v dálničním bistru. Poroučím první dnešní currywurst a světlé pivo.
Jenže sotva statná Bavoračka pokrm donese, už přibíhá další kolega, Václav, kde že jsem, vždyť auto už je nabité! Opáčím, ať nevtipkuje, že mám dost práce. Nějak se mu ale podaří mě přesvědčit a s údivem konstatuji, že se opravdu (zase) čeká jen na mě.
Megawatty do každé rodiny
Jak je to možné? Inu, jednoduše tím, že KIA EV9 je prakticky jediným běžným autem na trhu s 800V palubní sítí a možností předehřevu baterie. Stačí stisknout příslušnou položku na displeji a baterka se připraví tak, abyste u rychlonabíjecího stojanu „šťouchali“ energii plným výkonem.
Ten je v případě EV9 stanoven až na 240 kW a za pouhých patnáct minut máte dobito na dalších 226 kilometrů jízdy. V ČR jsou bohužel stále nejrozšířenější 50kW stojany, na kterých to z 10 na 80 % zabere necelou hodinu a půl. Když to ale jako my máte šanci rozbalit u pořádného chargeru, je to doslova hukot, a člověk skoro až hmatatelně vnímá, jak tlustými hadicemi napěchovanými měděnými vodiči teče vysoké napětí.
Na chvíli tedy pokorně zanechávám remcání a snažím se pochytit i další moudra o téhle podivuhodné Kie a elektrické infrastruktuře: „Taky kolem českých silnic už rychlé nabíječky rostou jako houby po dešti – dnes nejčastěji instalované stanice jsou ultrarychlé (označují se HPC –„HyPerCharger“ případně UFC – „UltraFastCharger“), poskytují výkon až 400 kW,“ vysvětluje kolega Martin Jánský s tím, že na trhu v tuto chvíli není auto, které by tento výkon dokázalo plně využít.
Zatím. Jde tedy primárně o přípravu na blízkou budoucnost, kdy by nabíjecí výkony u osobních automobilů mohly dosáhnout až 500 kW (a u elektrických náklaďáků to bude rovnou 1 MW).
Elektrická laboratoř
V ideálním světě by opravdu bylo pěkné jezdit silnými „ekologickými“ elektromobily bez řidiče, které by se během několika málo minut dokázaly dobít na dalších tisíc kilometrů. Chce to ale nejdřív taková auta vyrábět, zaplatit a pak se také stoprocentně spolehnout, že v místech, kde se hodláte pohybovat, je opravdu bude možné spolehlivě a rychle nabít.
Kia nám takový ideální svět ukázala. U všech nabíjecích stanic vše běželo doslova jako na drátkách, i když na silnější než 300kW nabíječku jsme po cestě nenarazili.
Ten úplně nejzajímavější exkurz do budoucna čekal v cíli cesty. V ponurém Essenu toho není moc k vidění – ale jedna nenápadná hala na předměstí skrývá netušenou laboratoř dobíjecích mechanismů budoucnosti. Patří firmě e.On, která s automobilkou KIA díky výkonným elektrickým soustavám jejich vozidel spolupracuje – jiná auta stejné cenové kategorie totiž nic podobného nenabídnou.
Kdy už budou elektroauta levnější a nabíječky dostupné a rychlé?
Na ploše 10 000 m² je rozmístěno 25 dobíjecích stanic zasazených do digitálního testovacího prostředí, které umožňují práci s dobíjecím výkonem až 3 MW. Nechybí také pět speciálních klimatických komor, které simulují provoz při extrémních teplotách od minus 40 až plus 50 stupňů Celsia – správná teplota je pro životnost baterie a její fungování, jak známo, zcela klíčová.
Je proto nezbytné, aby dobíjecí stanice před uvedením do provozu procházely rozsáhlými testy, ať už jde o fungování ve spojení s různými modely elektromobilů, nebo kompatibilitu softwaru jak směrem k autu, tak k elektrické síti, na kterou jsou připojeny. Veřejná nabíječka musí být bez omezení použitelná jak v třeskutém mrazu, tak i v zalykajícím vedru – což u starších typů nebylo vždy pravidlem.
Chybí pár maličkostí
Naládován vědomostmi, jejichž všechny souvislosti nejsem s to úplně obsáhnout, se zase nechám unášet zpět k domovině. Slovní obraty elektroexpertů jsou mi teď o něco povědomější – když se ale člověk oprostí od zeleného fanatismu, vyvstávají stejně hlavně dvě kruciální otázky: kdy už ty elektromobily budou konečně levnější a kdy je bude možné nabíjet tak rychle a dostupně, aby to z cestování na delší vzdálenosti nedělalo detektivku s mnoha zápletkami?
Na první dotaz odpovědět neumím, u druhého si troufám říct, že jsou věci na dobré cestě a auta jako Kia EV9 dokáží vyspělou infrastrukturu využít.
