Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se dnes ráno nečekaně zjevil na schůzi Evropského politického společenství (EPS) nedaleko Kišiněva, hlavního města Moldavska. Nepřijel naopak čerstvě znovuzvolený turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Tato skutečnost jako by dokreslovala na jedné straně snahu Ruskem napadené Ukrajiny se začlenit do západních struktur NATO a EU, a na druhé nechuť Turecka, letitého člena NATO, se postavit do jednoho šiku s naprostou většinou evropských zemí odmítajících ruskou agresi.
Je to důležitý vzkaz, protože celý koncept EPS je především o symbolech a poselstvích. Samozřejmě je špatně, že Erdogan chybí na společné fotografii, kde měl být podobně jako loni v říjnu v Praze se 46 dalšími lídry a která měla vstoupit do dějin hlavně nepřítomností Vladimira Putina a Alexandra Lukašenka. Turecko hraje od začátku ruské invaze na obě strany; bylo by neblahé, kdyby absence jeho prezidenta byla znamením, že na prahu nového pětiletého období u moci dává přednost té ruské, nebo si aspoň nechce „zadat“ ani formální demonstrací jednoty se zbytkem Evropy.
Po krátkém společném zasedání se přítomní prezidenti a premiéři rozdělili do několika skupinek, ve kterých se mluvilo o ruské válce proti Ukrajině a jejích dopadech pro evropskou bezpečnost, o energetické situaci evropského kontinentu, o kybernetické bezpečnosti či dopravním propojení. Schůze neměly žádný předem stanovený program, proběhly formou jakéhosi „vrcholného brainstormingu“, a nebyly z nich žádné formální výstupy.
Následoval prostor pro dvoustranná a vícestranná setkání, která byla už v Praze velmi ceněnou přidanou hodnotou. Pozornost byla upřena zejména na několik schůzek ohledně momentálního napětí mezi kosovskými Srby a Albánci, do nichž se měli zapojit jak prezidenti Srbska a Kosova, tak francouzský prezident Macron či německý kancléř Scholz, a také zástupci institucí EU. Sejít se měli také prezidenti Arménie a Ázerbájdžánu.
Formát EPS umožňuje neformální jednání v plénu, menších skupinách či mezi čtyřma nebo více očima na nejvyšší úrovni v podstatě bez protokolu; lídři mluví jako rovný s rovným, bez ohledu na význam a velikost svých zemí. Velmi důležité je místo konání – Moldavsko je nejen nejchudší evropskou zemí, ale zejména křehkou výspou demokracie na hranici s Ukrajinou, významným terčem ruské propagandy s vratkou politickou situací, také kvůli separatistické oblasti Podněstří ovládané ruskou armádou.
„Sám fakt, že se schůze 47 lídrů koná právě zde, se všemi logistickými a bezpečnostními problémy, představuje silný vzkaz adresovaný především do Moskvy,“ citují média nejmenovaný zdroj z Elysejského paláce. Další nejmenovaný zdroj, tentokrát ze struktur EU, vidí ve schůzce v postsovětské zemi, kterou Kreml považuje za svůj „dvorek“, dokonce „vztyčený prostředníček adresovaný Moskvě“.
Moldavsko chce pevné místo na mapě Evropy
Tato polozapomenutá země o 2,6 milionu obyvatel ještě nikdy nezažila takovou koncentraci politických lídrů jako dnes. Většina vysokých hostů sem také zavítala poprvé.
