KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Západní země budou nadále pomáhat Ruskem napadené Ukrajině. Nepřichází v úvahu polevit v okamžiku, kdy se Kreml po porážkách na bojišti uchýlil znovu k válečným zločinům v podobě ničení civilní infrastruktury. Pokud se ozývají hlasy, že by bylo dobře nastupující zimy a s ní spojeného ochabnutí bojů využít k mírovým jednáním, jsou slabé a omezují se na náznaková doporučení – žádná mocnost ani organizace v tuto chvíli nemíní ukrajinské vedení jakkoli nutit, aby s Rusy zasedlo za jednací stůl.
Ukrajinské obyvatelstvo čelí „takové úrovni brutality, jakou jsme v Evropě nezažili od druhé světové války,“ podotkl generální tajemník NATO Jens Stoltenberg na schůzi ministrů zahraničí aliance tento týden v Bukurešti. Reagoval tak na slova šéfa ukrajinské diplomacie, podle něhož je situace pro civilisty těžko udržitelná, ba nezvládnutelná.
Země NATO odpovídají dodávkami generátorů, zimního oblečení a vybavení. Americký ministr Antony Blinken mluvil konkrétně o součástkách pro trafostanice a elektrické rozvodny, které jsou nejčastějším terčem útoků. Podle německé ministryně Annaleny Baerbockové byla vytvořena speciální koordinační skupina pro rychlé poskytování této nevojenské pomoci, která se sejde opět 13. prosince. Čas kvapí, mrzne, je třeba jednat rychle.
Dá se tedy říct, že Západ dělá, co může. Na druhé straně ukrajinský ministr Dmytro Kuleba v Bukurešti žádal také další zbraně a munici, zejména pak prostředky protivzdušné obrany, a také tanky a rakety. Nedočkal se žádných veřejných příslibů.
Naopak, mezi spojenci se mluvilo spíše o hrozícím nedostatku zbraní a střeliva, který by mohl podlomit obranyschopnost samotných členských států NATO. Zbrojní průmysl není schopen uspokojovat rychle rostoucí poptávku. A Stoltenberg poukázal ještě na další problém, a to zajištění oprav a údržby zbraní a zbraňových systémů, které již byly na Ukrajinu dodány, a pravidelných dodávek munice pro ně. I to je logistický oříšek.
Ačkoli z komuniké nelze vyčíst nějaké rozpory, je zřejmé, že postoje jednotlivých vlád se liší. „Neděláme zdaleka dost,“ vyčetl kolegům estonský ministr Reinsalu; poukázal na to, že vůči Afghánistánu byli západní spojenci štědřejší než vůči Ukrajině. „Čím více zbraní poskytneme, tím rychleji Ukrajina zvítězí a tím dříve válka skončí,“ naléhal. Konkrétní závazky však formulovány nebyly. Ale nezazněl ani náznak nějakého tlaku na ukončení bojů jednáním. „Víme, že většina válek končí u jednacího stolu. Ale to, co se stane u jednacího stolu, nerozlučně souvisí s tím, co se stane na bojišti,“ usoudil Stoltenberg.
